Polská divadelní režie je radikální a nápaditá. Na událost sezony aspiruje Klatova inscenace Něco za něco v Divadle pod Palmovkou

9. únor 2018
Jan Klata s herci na čtené zkoušce

Polské divadlo je angažované, vzbuzuje rozruch a skandály. Příběh polského divadla a umění by se měl podobat tomu českému. Je ale jiný. Kolik ze své radikality přenesl jeden ze současných významných polských režisérů – Jan Klata – do své první české inscenace? O polském divadle, polské kulturní politice a české inscenaci v rukou polského režiséra.

O polském divadle je díky různým akcím a aktivitám přinejmenším v Evropě hodně slyšet. Jména jako Lupa, Warlikowski, Jarzyna, nebo Klata se stala i součástí českých divadelních festivalů. Jaké je poslání polského divadla dnes? Uchovalo si stále své silné celospolečenské poslání a angažovanost? Současné polské divadlo dlouhodobě sleduje teatrolog a divadelní publicista Jan Jiřík.

Polská divadelní scéna se za poslední dva roku kvůli politickým událostem výrazně proměnila. Divadelním centrem Polska stále zůstává Varšava se scénami, jako je Teatr Powszechny, Nowy Teatr v čele s významným režisérem Krzysztofem Warlikowski, a jako třetí bych zmínil TR Warszawa, kde je ve vedení divadla Grzegorz Jarzyna. Významným divadelním centrem byl i do konce minulé sezony Krakov, kde Stary Teatr vedl režisér Jan Klata. Jeho angažmá na této scéně bohužel skončilo, nicméně jeho inscenace jsou stále na repertoáru. A herecký soubor, který dal dohromady a který považuji za jeden z nejlepších hereckých souborů ve střední Evropě ve Starem Teatru hraje.
Jan Jiřík

 

Jan Klata

Nowy Teatr ve Varšavě pod vedením Krzysztofa Warlikowského přemýšlí o tom, jak komunikovat s diváky, jak přilákat konzervativní publikum i jak si udržet hledače nových trendů. Pár příkladů z praxe uvedl Piotr Gruszczyński, divadelní kritik a dramaturg, který od roku 2008 spolupracuje se světově uznávaným režisérem Krzysztofem Warlikowskim ve zmiňovaném Nowem Teatru.

Krzysztof Warlikowski je režisér, který vždy dělal politické divadlo, které bylo angažované a které usilovalo o to angažovat i dávky. A v současné době je tento přístup ještě důležitější. Režiséři v Polsku mají dnes na výběr: buď udělají nějakou cynickou komedii a podaří se jim na tom vydělat hodně peněz, nebo udělají konzervativní divadlo, které dá lidem pocítiti jakousi iluzi elegantního života, anebo můžou vytvářet divadlo, které bude s divákem přímo komunikovat, zkrátka jim předloží aktuální témata. Nowy Teatr podobně jako spousta dalších polských divadel je zřizován městem. Ve městech je, na rozdíl o současné polské vlády, původní politické obsazení zvolené před zhruba třemi lety. To je nakloněno svobodné umělecké tvorbě, kterou podporuje. Což nemůžu říci o polském ministerstvu kultury. Divadla, která jsou řízena ministerstvem, to mají velmi složité. Podléhají tomu, co jim politici diktují. A politici také obměňují umělecká vedení těchto divadel, což je třeba případ polského Stareho Teatru. Jeho nový umělecký šéf je neuvěřitelně konzervativní, což úplně popírá původní estetické směřování této dříve progresivní a velmi důležité polské kulturní instituce.
Piotr Gruszczyński

Podle teatrologa Jana Jiříka je současné polské divadlo stále ostře sledováno a ve společnosti hraje mnohem důležitější roli, než jak je tomu v případě českého divadla. 

Polská vláda přistupuje k divadlu jako k elitám. Momentálně se v Polsku mluví o konzervativní revoluci, která se chce přiblížit k tradičnímu a konzervativnímu pojetí polské identity a kultury. Tak si to současná politická moc představuje. Do tohoto pojetí ale divadlo a umění obecně – literaturu a film – nezapadá. Proto v některých divadlech v Polsku dochází k výměně vedení.
Jan Jiřík

 

Prokletí

Ochranka v sále, útoky na herce a demonstrace stovek stoupenců polské vládní strany Právo a spravedlnost před divadlem. To jsou události, které ve Varšavě provázely reprízy inscenace Prokletí režiséra Olivera Frljiće. Inscenaci uvádí Teatr Powszechny. Její skandálnost je spojována se scénou felace a následným oběšením sádrového odlitku, který zobrazuje papeže Jana Pavla II.

Nepřijel jsem do Prahy dělat skandál, říká kontroverzní polský režisér Jan Klata

Jan Klata

V pražském Divadle pod Palmovkou hostuje významný polský režisér Jan Klata, jehož inscenace jsou často označovány za kontroverzní. V Divadle pod Palmovkou režíruje Shakespearovy hru Něco za něco. Podle Jana Klaty je příběh hry obrazem rozkladu zásadních hodnot a jistot, na kterých je založena i dnešní společnost, a považuje ji za velmi skandální.

Bosensko-chorvatský divadelník Oliver Frljić je jedním z nejvýraznějších představitelů evropského kritického divadla. V Teatru Powszechnem v inscenaci Prokletí využívá fragmenty textu polského modernisty Stanisława Wyspiańského a zkoumá vztah polské společnosti ke katolické církvi. Klade si otázku, zda je v Polsku ještě možný odpor proti církevní moci, která se snaží v silném svazku se státní mocí ovlivňovat úřady i rozhodnutí jednotlivců. Pro inscenaci Prokletí se volně inspirovali stejnojmennou hrou Stanisława Wyspiańskeho z roku 1899.

Ze hry Stanisława Wyspiańskeho jsme pouze vyšli. Pojednává skutečný příběh kněze, který žil se ženou, s níž měl i děti. Tato hra na počátku 20. století vzbudila pochopitelně rozruch, zvláště proto, že zdůrazňuje pokrytectví katolické církve. A z tohoto tématu jsme vyšli i my v naší inscenaci. Jen jsme ho zasadili do současného Polska, ve kterém katolická církev jako organizace ovlivňuje a řídí dění v polské společnosti. Polský lid tak v inscenaci představujeme jako oběť katolické církve, která navíc svou mocí proniká i do státní politiky a vzdělávání a postupně tak mění dosud nastavené společenské hodnoty.
Goran Injac

Divadlo je společenské umění a proto je to společný zážitek. Tvrdí polský režisér Jan Klata. V Divadle pod Palmovkou zrežíroval hru Williama Shakesepeara Něco za něco. Podle Jana Klaty je příběh hry obrazem rozkladu zásadních hodnot a jistot, na kterých je založena i dnešní společnost.

Něco za něco, Čtená zkouška

Je to náročný a tajuplný text. William Shakespeare napsal tu hru v době, kdy nevěděl, jestli je život směšný nebo strašný. Je to také hra, která velmi přesně reflektuje naši současnou společnost i politickou situaci, nejen ve střední Evropě, ale také ve Velké Británii nebo v USA. Při pohledu na dění v těchto částech světa nevíte, jestli máte plakat nebo se smát. Je to příběh o světě, který je natolik liberální, že člověk ani neví, jak s tou svobodou naložit.
Jan Klata

Klatovo pojetí klasické látky hodnotil divadelní kritik a publicista Vladimír Mikulka.

Jana Klata přišel s inscenací, která není úplně líbivá, tudíž rozumím tomu, že se řadě lidem líbit skutečně nebude. Ale on opravdu přišel s dobře stylizovanou moderní inscenací, která umí vyložit klasickou látku obrazivým, nerealistickým a nepopisným, ale přitom konzistentním a silným způsobem. Za posledních třicet let je to poprvé, co tady režíroval režisér evropské nebo světové úrovně v plné síle.
Vladimír Mikulka

Klatova inscenace Něco za něco v Divadle pod Palmovkou

Jan Klata je jednou z nejznámějších polských divadelních osobností. Za svou kariéru vytvořil víc než čtyřiceti inscenací. Dosud působil nejen v Polsku, ale také v Rakousku, Německu a na svém kontě má i režie v moskevském MCHATu. V České republice byly jeho inscenace k vidění na festivalu Divadlo v Plzni a Palm OFF Festu v Divadle pod Palmovkou. Mezi roky 2013-2017 působil jako ředitel Stareho Teatru v Krakově. V roce 2017 konkurz na toto místo vyhrál Marek Mikos, bývalý šéf polské televize.

Stary Teatr v Krakově byl můj domov, bylo to místo, které jsem společně s herci budoval, kde jsme společně tvořili a odkud jsme vyjížděli reprezentovat naši kulturu a umění do celého světa. A rozbořit něco, co bylo v takové fázi vývoje, to byla zcela ze strany ministerstva kultury nesmyslné rozhodnutí a uplatňování moci. Budovat vztahy mezi umělci a pak i mezi publikem a umělci, to trvá léta. Ale na to, aby tato práce zanikla, na to stačí jeden podpis pana vicepremiéra. Já se ale neutápím v zármutku a snažím se pracovat dál a jinde. Spousta herců nyní ze Stareho Teatru odchází například ke Krzysztofu Warlikovskému nebo ke Grzegorzi Jarzynovi. Ale lhal bych, kdybych tvrdil, že na Stray Teatr a lidi v něm nemyslím. Samozřejmě že na ně myslím, jsou to lidé, kteří změnili můj život a změnili i svůj život, aby mohli tvořit v Krakově. Teď musí hledat místo zase někde jinde, protože s novým vedením se tam nedá vydržet.
Jan Klata

  • Divadlo
  • Rozhovor