Podivuhodný kouzelník AH
Nechci zde uvažovat o důvodech, které vedly k tomu, že dílo předního příslušníka české meziválečné avantgardy, obecně uznávaného umělce, navíc důrazně postiženého obdobím normalizace po roce 1968, je v relativní úplnosti vystaveno až dlouhých patnáct let po změně politického režimu. Jen doufám, že příčinou nebyla levicová orientace Adolfa Hoffmeistera, ostatně vlastní většině našich avantgardistů, jejichž dílo žádnými "prověrkami" po roce 1968 projít nemuselo.
Ať tomu bylo jakkoli, dluh je splacen a Hoffmeisterovu dílu nucená odmlka ani v nejmenším neublížila. Naopak - skrze mnohost a různorodost této tvorby jako by se do vysychajícího bahýnka současného českého výtvarného umění přivalil pestrobarevný, a přesto kompaktní balvan, výzva současnosti, kterak lze spojit konstantní uměleckou kvalitu se stálým hledačstvím a novátorstvím, jakož i zjevný workoholismus se schopností pozitivně ovlivňovat věci veřejné. Neboť Hoffmeister byl stejně tak výsostným malířem a kolážistou jako karikaturistou a ilustrátorem, leč byl i spisovatelem, básníkem a dramatikem, stejně jako diplomatem. Jeho život byl natolik dobrodružný, že by k Hoffmeisterově proslulosti postačily jeho - mimochodem, dodnes čtivé - cestopisy.
Jako jeden ze zakládajících členů Devětsilu byl ve dvacátých letech stoupencem dadaismu; umění nadané humorem chápal i nadále jako přirozenou součást života. Po prvých pokusech s kubistickým tvaroslovím se přihlásil k programu proletářského umění, později našel inspiraci v poetickém naivismu Rousseauově, aby jej od třicátých let nahradil oslněním z nastoupivšího surrealismu. Z jeho častých cest po světě se postupně zrodil jedinečný, kresebně karikaturní styl portrétního umění. Pomocí několika brilantních tahů, používajících výrazové nadsázky, zkratky a tvarové deformace, dokázal vyjádřit fyziognomii i psychologický typ svých modelů, našich i zahraničních osobností uměleckého i politického světa.
Za 2. světové války byl Hoffmeister nucen emigrovat. Jeho úspěšnému zakotvení v USA předcházelo vězení i strastiplný útěk přes oceán. Po návratu do Evropy působil jako velvyslanec ve Francii, stálý československý delegát v UNESCO, zastupoval republiku ve Valném shromáždění OSN v New Yorku. Díky těmto svým zkušenostem (jakož i neobyčejnému espritu) se stal nepostradatelnou osobností i pro další vývoj našeho poválečného umění. V padesátých letech si navzdory svým vysokým postům zachoval vstřícnost vůči svým přátelům z avantgardy a byl také jedním z prvních, kteří začali přispívat k procesu kulturního tání let šedesátých. Jeho uměleckou a společenskou kariéru tak ukončil až vpád spojeneckých vojsk v srpnu 1968. Hoffmeisterovi nezbylo než stáhnout se do ústraní, kde své dílo dovršil imponujícím souborem koláží.
Výstava, poprvé zpřístupňující celistvý průřez jeho díla, je záslužným počinem Galerie hlavního města Prahy, jmenovitě autora koncepce Karla Srpa. Bylo pro ni využito jak obou pater domu U Kamenného zvonu (kde je vystavena tvorba od počátků autorova působení v Devětsilu až po rok 1968), tak druhého patra Staroměstské radnice (kde najdeme jeho neznámé, ale o to bravurnější a výrazově uvolněnější koláže, vznikající až do autorovy smrti v roce 1973). Podivuhodně kouzelný svět univerzální osobnosti Adolfa Hoffmeistera vás očekává od 20. ledna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
