Po emigraci mi pomohl salesián ve službách StB. Můj pohled na něj to nezměnilo, říká Ladislav Heryán

Ve Vizitce s Ondřejem Cihlářem mluvil Ladislav Heryán o nadějné cestě, na které se společnost na rozdíl od loňského roku nachází. Sám se ovšem do aktuálních diskusí o očkování nerad pouští, neboť taková diskuse jen rozděluje společnost. Daleko radši hraje na kytaru, přičemž v poslední době se zlepšuje i díky internetovým tutoriálům.

Do Vizitky zařadil své oblíbené Pink Floyd, U2 i písničkáře Jiřího Smrže, s ním sám také párkrát vystoupil. V souvislosti s textem o Ukrajinci, který vzpomíná na svou milovanou ženu a děti, vysvětlil, proč je mu na bohoslužbách bližší poslouchat právě písničkáře a tvůrce autorských skladeb než kupříkladu sytý zvuk varhan či dětské sbory interpretující katolické písně.

Hledá se páter Müller

Psal se rok 1987, když Ladislav Heryán zvážil všechna – zejména rodinná – pro a proti a nastoupil do autobusu, který odjížděl na zájezd po Rakousku a Německu. V plánu měl zůstat za hranicemi, ovšem autobus nakonec opustil při první příležitosti v rakouském Salzburgu. Za peníze schované v podšívce kabátu dojel do Vídně a jal se hledat svůj jediný tamní kontakt – pátera Blažeje Müllera.

Ladislav Heryán oddávající|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

S pomocí mapy, telefonní budky a víry v dobrý konec se muži nakonec setkali. „Když jsem dorazil do kostela, páter mi řekl, že mě čekal,“ vzpomíná Ladislav Heryán. Jak se později ukázalo, byl to spolupracovník StB. Heryán na něj ovšem dosud vzpomíná jako na člověka, kterého měl rád. „Můj názor na něj tato skutečnost nezměnila,“ konstatuje. V návaznosti na to pak ve Vizitce mluvil i o tom, proč raději poslouchá jiné písničkáře než Jaromíra Nohavicu.