Ekumenický průlom už asi nepřijde. Stačí se ale otevřít a objevovat hodnoty druhých lidí, říká teolog Filip Outrata

Listopad 1989 zažil Filip Outrata jako čtrnáctiletý středoškolák a jen pár měsíců poté se s ostatními nadšenci mačkal v davech vítajících tibetského duchovního vůdce dalajlámu na první československé návštěvě. Vztah k demokracii, jejím proměnám a svízelím a také vztah k dalajlámově přemýšlení o mezináboženském dialogu je pro Outratu velkým tématem dodnes.

Čtěte také

Co bychom udělali na jejich místě? Nesuďme a prosme, ať se vždycky rozhodneme správně, říká Mikuláš Kroupa z Post Bellum

Nejprve totiž vystudoval bohemistiku a historii, studia ekumenické teologie a doktorát z filosofie následně úspěšně absolvoval na pražské Evangelické teologické fakultě, kde dnes i vyučuje. Překládá, píše, je dlouholetým redaktorem nakladatelství Vyšehrad, a ač pokřtěný katolík, působí také jako sekretář Mezinárodního ekumenického společenství. „Ekumena mě zajímala odjakživa, křesťanství chápu jako pluralitu, věci mně důležité nacházím i v jiných církvích a náboženstvích,“ vysvětluje.

K partě „nadšených ekumenických důchodců“ se prvně přidal na konferenci v Trevíru, která tehdy žila z dozvuků Druhého vatikánského koncilu (1962 – 1965). Někdejší naděje na sjednocení křesťanských církví sice s velkou pravděpodobností odvál vítr, společenství ale Outratovi přirostlo k srdci. O ekumeně dnes mluví jako o cestě k porozumění na osobní úrovni. „Očekávat nějaký oficiální ekumenický průlom už asi není možné, ale stačí mi, když se lidé otevírají sami sobě a pro sebe a své přátele objevují hodnoty těch druhých.“

Svobodné volby = kvalitní demokracie

Velkým editorským počinem Filipa Outraty je nedávno vydaná kniha s názvem „Demokracie – jak dál? Rizika a výzvy pro Česko a svět.“ Jakým výzvám a hrozbám dnes demokracie čelí? Jak silná je a jak se projevuje její krize? A jak česká společnost zvládla přechod od diktatury ke svobodě? Na tyto otázky se pokouší odpovědět okruh deseti autorů, kteří svými texty zasahují především do roviny politické, ekonomické, mediální a sociální.

Čtěte také

Eliška Kánská: Můj děda kněz. Mezigenerační výpověď o kněžském povolání v tzv. podzemní církvi

Na rozdíl od řady dalších knih, které na toto téma v České republice vychází, se Outratova publikace zaměřuje na situaci v zemích, jež prošly takzvanou tranzicí od nedemokratických režimů ke svobodě. O autorech mluvil v rozhovoru detailně, zmínil například Radka Bubna reflektujícího oblast Latinské Ameriky anebo psycholožku Martinu Klicperovou, která píše o útocích na pravdu neboli fake news a o důležitosti propojení společnosti pozitivními vazbami. Dobrou zprávou snad může být, že demokracie je na tom v Česku dobře – tedy alespoň soudě podle úspěšného systému svobodných voleb.

Filip Outrata disponuje ještě dalšími vhledy, před jedenácti lety totiž aktivně vstoupil do politiky jako člen ČSSD. Ve Vizitce vysvětlil, proč si tehdy za „svou“ stranu nezvolil KDU-ČSL, co podle něj stojí za neúspěchem sociálních demokratů v letošních parlamentních volbách a po jaké cestě by se svými kolegy do budoucna rád šel.