Philip Catherine & Martin Wind: New Folks

Jednasedmdesátiletý Belgičan Philip Catherine se podílel v Evropě na zvukové inovaci kytarové hry v moderním jazzu vlivem jazzrockové vlny. Současně s pietou navazoval na své předchůdce, takže od slavného houslisty Stéphana Grappelliho dostal dokonce přezdívku „mladý Django“, jako odkaz na virtuozitu kytaristy swingové éry Djanga Reinhardta. Ke kytaře ho v dospívání přivedly šansony Francouze Georga Brassense, brzy však propadl jazzu a na počátku šedesátých let už hrával s americkými muzikanty působícími nebo projíždějícími Evropou. Jeho diskografie je bohatá a stylově rozmanitá. Od roku 1975 nahrál dvě desítky alb s vlastními kapelami, řadu sólových alb, téměř tucet duet. U nás vystoupil několikrát, poprvé v triu s varhaníkem Louisem Bennetem v roce 1966 nebo v kytarovém triu s Rudolfem Daškem a Totem Blankem v roce 1982.

Basista Martin Wind od studií na univerzitě v New Yorku působí střídavě na tamní i německé scéně. Philip Catherine a Martin Wind se setkali loni na jaře a zahráli si na turné po německých klubech. Shodli se na svém vztahu ke swingujícímu a melodickému jazzu, z čehož vznikl repertoár alba složený z vlastních skladeb a z jazzových standardů. Přiřadili k nim také melodii Paula McCartneyho Jenny Wren z alba Chaos And Creation in the Backyard z roku 2005.

V odpolední Mozaice zazní výběr z těchto skladeb: Fried Bananas, Blues In The Closet, How Deep Is The Ocean, Jenny Wren, Sublime, Pivoine a Toscane.