Petr Vizina: Bob Dylan a miliony pravd
Písničkáři Bobu Dylanovi bylo letos v květnu 82 let. Zrovna teď projíždí dalšími zastávkami svého nekonečného turné a hraje své legendární písně, jejichž podobu dost možná mění na pódiu k nepoznání. Je fascinující sledovat alespoň zprostředkovaně životní dráhu muže, který si své povolání do značné míry vymyslel sám a dostal za ně Nobelovu cenu.
Je fascinující sledovat Dylana, který se podobně jako kdysi kouzelník Harry Houdini pokaždé vyvlékne z očekávání svého publika a objeví se na nečekaném místě. Jeho hudební dráha trvá přes šest desetiletí a je dost dobře možné, že Dylanovy magické písně, třeba o tom, jak potkal krásnou otrokyni na útěku, anebo jak se mu zdálo o svatém Augustinovi, budou pro svou krásu a nerozluštitelnost ještě za tisíc let vzrušovat naše potomstvo stejně jako zenové koany nebo Ježíšova podobenství.
Čtěte také
Kouzelník na veřejnosti předvádí triky, ale téměř nikdy nevypráví historky z natáčení, nebývá hostem zábavných estrád. Kdysi poznamenal, že své soukromí může člověk prodat, jenže nikdy si je nekoupí zpátky. Detaily Dylanova soukromého života neučiní žádnou ze stovek písní, které napsal a nazpíval, o nic víc zajímavější.
Smysl, o který se velký vypravěč Dylan tak trochu starosvětsky uchází, není zrak, ale sluch, což připomínají nejen jeho desky a koncerty, ale taky stovka rozhlasových pořadů, kde Dylan vybíral a uváděl písně podle témat. Poslouchat ten nakřáplý hlas, jak komentuje písně pojednávající o Polibcích, Whisky, Počasí, Penězích nebo Květinách, znamenalo dozvídat se o zákonitostech a tricích vypravěčského řemesla.
Tentýž princip, kdy písničkář glosuje písně, které napsali jiní, Bob Dylan použil v knize nazvané Filosofie moderní písně, která nedávno vyšla i česky. Při psaní, na rozdíl od rozhlasových glos, se Dylan mohl pustit trochu dál od komentované písně, víc do šířky, k obecnější postřehům.
Čtěte také
Dozvíte se, jaký je rozdíl mezi ženami, které chodí na koncerty kapel Rolling Stones a Grateful Dead; ty první vypadají dobře na oko, zato ty druhé se vznášejí a vlní. Pokud jde o smyslnost, písničkářské řemeslo se erotice učilo od písní náboženských, což zní v puritánské Americe překvapivě, ale pro Evropu to díky baroku není zas tak velké překvapení.
Dylan se dotýká biblického příběhu o Jóbovi, vyloží své přesvědčení, že bohatý člověk může mít manželek, kolik jich uživí, a zmíní výhody placené návštěvy nevěstince oproti skutečné lásce, která má moc uštknout jako had. K písničkářskému umu totiž patří míra nadsázky a zkratky.
Zato k téhle rozhlasové úvaze patří Dylanovy vzpomínky na epochu, kdy národ seděl u televizních obrazovek a sledoval tentýž pořad. Na časy, kdy pár privilegovaných lidí v médiích rozhodovalo o tom, co se bude psát a vysílat, hledíme skrz prsty – a právem.
Čtěte také
Ovšem s tím starým nedokonalým světem zmizel společný kulturní slovník, lamentuje Dylan. „Všichni sledovali stejné televizní estrády. Lidi, co chtěli vidět Beatles, museli sledovat i tanečníky flamenca, komiky ve vytahaných kalhotách, břichomluvce i třeba scénu ze Shakespeara,“ připomíná pamětník dobu před internetem, dokud se jediné, ačkoliv nejspíš dost pokřivené zrcadlo nerozpadlo na miliony malých pravd, z nichž každá má svoji vlastní stanici.
„Můžeš čtyřiadvacet hodin poslouchat blues, surf music, levicové kňouráni, pravicové štvaní, jakýkoli typ názorů si umíš představit,“ píše Dylan s ovladačem v ruce a pokračuje: „Ukazuje se, že nejlepší způsob, jak lidi umlčet, není vzít jim jejich fórum, ale dopřát každému jeho vlastní, separátní kazatelnu. Většina lidí nakonec bude poslouchat to, co už dávno znají, a číst to, s čím dávno souhlasí.“
Dylan má pravdu, a přece se naštěstí mýlí. Jeho písně jsou právě tím společným kulturním slovníkem, k němuž se budeme neustále vracet.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
