Petr Hapka v obrazech

Petr Hapka (1944) začal psát filmovou hudbu na začátku 70. let, tedy v době, kdy už byl etablován v oblasti písňové tvorby - např. s Hanou Hegerovou, pro kterou napsal její klíčové skladby, spolupracoval už v polovině 60. let. Zkušenosti však měl i z pražského Divadla Paravan, kde dostal první významnou autorskou příležitost (právě pro Paravan zkomponoval Píseň pro Ofélii, Píseň pro Hamleta nebo Obraz Doriana Graye), či z Divadla Za branou, pro které složil hudbu k inscenacím Provaz o jednom konci nebo Zelený papoušek. Od scénické muziky se časem odpoutal směrem k Barrandovu - stal se jedním z nejčastěji využívaných "filmových" skladatelů.

První díl Hapkovy kolekce V obrazech (filmové hudby) přináší především práce pro snímky režisérů Věry Plívové - Šimkové a Juraje Herze. Nabízí se tak dvě výrazné polohy Hapkova rukopisu: potemnělé plochy, podkreslující hororové scény z Herzových syrových pohádek (Panna a netvor, Deváté srdce) střídají bezstarostné motivy a písně z evergreenů klasičky českého dětského filmu Plívové - Šimkové (Páni kluci, Mrkáček Čiko). Posluchači mohou plně docenit, s jakým citem a vkusem Hapka dokázal vyhovět filmovému příběhu ("španělské" rytmy ve snímku Mrkáček Čiko), uvědomí si, jak podstatně jeho hudba ovlivnila celkovou atmosféru filmů Krakonoš a lyžníci nebo Panna a netvor.

Hapka - Horáček|foto: supermusic.sk ,AFP

Těšme se na další cédéčka tohoto rekapitulačního projektu. Vzhledem k tomu, že mezi Hapkovy nejlepší práce pro film patří třeba hudba ke snímku Dušana Hanáka Ružové sny a také k filmu Kráva nestora české kinematografie Karla Kachyni (nemluvě o spolupráci s Jurajem Jakubiskem), bude odkud brát.