Petr Borkovec: Na pláži je dnes pod mrakem
Po záplavách v pádské deltě je mořská voda sladkoslaná, nenadnáší a melou se v ní sladkovodní úhoři a říční medúzy, které se dají opékat a jíst. A na oplátku: v kanálech s rybářskými boudami dost hluboko ve vnitrozemí plave tolik soli, že jejich břehy jsou bílé, obrovské čeřeny působí, jako by je potáhla plíseň a jejich táhla, lanka a kladky vyhlížejí jako krápníky.
A říční rybáři napichují na háčky mořské koníky a chytají na ně pstruhy! Povodeň v deltě – kdy vystoupá hladina celé vodní sítě, všech řek a říček a jejich nesčetných ramen, lagun, hladina tisíců jezírek a bažin – a začne se vylévat do moře, které ale při nejbližším přílivu hrne ty spousty zpátky na pevninu, je ohromující a tajemná.
Čtěte také
Naše pláž je zanesená dřevem tak, že vypadá jako rozmetaná kůlna. Písek prosákl hluboko a nesaje – ani po týdnu od ústupu vody a několika opravdu horkých dnech. Vlny, prostírající se po pláži, zanechávají za sebou křehké reliéfy, jeden za druhým, jeden přes druhý. Mokré pásmo je rozbrázděné otisky vln – nikdy před tím jsme nic takového neviděli. Chodíme po pláži; nekoupeme se, nikdo se nekoupe, protože moře je zakalené a sladké. A pak ti malí, mrštní úhoři, kterých je v něm tolik, že každou chvíli na nějakého v kalu šlápneme. Kdo by rád vcházel do moře po chodníku z hadů?
Možná nějaká Néreovna – a to ty nejsi, Médeio!
Navíc je dneska pod mrakem.
Potloukáme se po pláži a prohlížíme si různorodou ohlazenost dřev – až na nás padá úzkost z oblosti, bezchybné hladkosti a nastříbřelého hedvábného lesku některých vyplavených větví a kmenů. Neúnavně se nám před našima nedokonalýma očima a těžkopádnou myslí proměňují v něco docela jiného, a my to necítíme jako radost. Jakmile se naše líná hlava a oči smíří s nečekaným předmětem, který zničehonic vidí, věc v písku na sebe vezme jinou podobu. Tak chodíme po pláži a občas naplaveniny nevesele zdvíháme a ohmatáváme, abychom zadrželi jejich podobu a neztráceli se docela.
Čtěte také
U toho prohlížení a proměn se mi připomene krátká báseň Josifa Brodského o ostrově Procida, v níž mluví o malém zálivu, kde „schnou sítě – příbuzní prostěradel“. Isola Procida je daleko – ale když zdvihnu oči od pláže, spatřím, jak se u jednoho z rybářských domků, toho vzdálenějšího, toho až na konci dlouhého mola, ve větru ztěžka plácá roztržená, zanesená síť. Jak cícha.
U domku se vrší věci, které povodeň zaneřádila nebo zničila a které bude třeba vyčistit nebo vyhodit. Jsme u moře: prostěradlo na šňůře a bordel na dvoře.
Ale Brodskij možná tím přirovnáním myslel něco hlubšího, nevím – anebo naopak: jen tak improvizoval v baru na pobřeží nedaleko od Neapole. U něho to vždycky bývá na jedné hromadě.
„Chceš mluvit o nás?“ ptám se tě s očima v písku.
Čtěte také
Ale ty nechceš. Bereš mě za ruku a vedeš do života – jako obvykle. Přidáváme se ke skupince místních, kteří vyrazili, aby opravili vyhlídku nad rašeliništěm, co slouží pro pozorování ptáků a je součástí ptačí observační stezky, která protkává celou deltu. Vyhlídka stojí vysoko na duně a vypadá překvapivě, není maskovaná, naopak, působí spíš jako věštírna nebo nějaké posvátné místo: její podpěry, zábradlí z kulatiny i střecha jsou obaleny barevnými, hlavně červenými, stuhami a nahoru vede žebřík natřený světlemodrou barvou. Ale povodeň ji dala co proto. Pozorovatelna je napůl vyvrácená, celá nakloněná ke straně, fáborky špinavé a otrhané, stříška leží opodál pod tamaryškem a tabule s vyobrazeními a popisky ptáků je ulomená a její polovina není k nalezení.
Dáváme se spolu s ostatními do práce. Nosíme vhodná dřeva, narovnáváme, zapouštíme a zpevňujeme nosné kůly, čistíme stuhy a pátráme, kam vítr zanesl kus tabule se jmény ptáků.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
