Pavla Horáková: Průchod volný do odvolání
Nejdřív ze všeho jsem znala jeho most přes Vltavu a Štvanici ústící na magistrálu. A jelikož se opodál nacházel most Švermův a součástí magistrály byl i most Klementa Gottwalda, zařadila jsem si dotyčného mezi mrtvé komunistické politiky.
Teprve po roce 1989 jsem se dozvěděla, že existuje instituce se starožitným názvem Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových.
Čtěte také
Letos v únoru uplyne 190 let od narození architekta, stavitele, politika a filantropa Josefa Hlávky, jehož významné stopy zůstaly dodnes nejen v Praze, ale také v dalších koutech bývalé monarchie, včetně jejího hlavního města.
Do Vídně Hlávku přivedly jeho vynikající akademické výsledky, přesto tam při studiu architektury získal i zednický výuční list. Pro zajímavost, ve Vídni se učili řemeslu i další známí rodáci z českých zemí: Tomáš Masaryk kovářem, již zmíněný Klement Gottwald truhlářem, Julius Zeyer tesařem, a vyučili se tam i budoucí průkopníci automobilového průmyslu Ferdinand Porsche a zakladatel kopřivnické automobilky Ignác Šustala.
Asi nejznámějším vídeňským dílem stavební kanceláře Josefa Hlávky je budova opery. Další významnou stavbou na Ringstrasse je palác arcivévody Viléma. Hlávka stavěl i nedaleké Akademické gymnázium – muselo ještě svítit novotou, když v něm pár let poté maturoval Tomáš Masaryk. Podle vlastních projektů postavil Josef Hlávka ve Vídni také několik činžovních domů, v jednom z nich si zařídil svůj vídeňský byt.
Čtěte také
V Praze podle vlastního návrhu vybudoval Zemskou porodnici u Apolináře, která slouží dodnes. Založil Hlávkovu kolej pro nemajetné nadané studenty; zásluhu „stavebního rady a prezidenta České akademie císaře Františka Josefa I. pro vědy slovesnost a umění“ tam stále připomíná pamětní deska. Dnes je kolej známá především kvůli Janu Opletalovi, jehož smrt a následné události daly světu Mezinárodní den studenstva 17. listopadu. To datum padesát let po Opletalově smrti dostane další význam. Kdoví jak by dnes vypadala naše současnost nebýt Josefa Hlávky.
Josef Hlávka se stal členem vídeňské Panské sněmovny, kam císař doživotně jmenoval zasloužilé rakouské občany, z českých zemí třeba Františka Palackého, Josefa Václava Myslbeka, Antonína Dvořáka a Jaroslava Vrchlického a průmyslníky Emila Škodu, Vojtěcha Lannu nebo Františka Křižíka. Předtím byl Hlávka opakovaně poslancem Říšské rady a také poslancem Českého zemského sněmu.
Čtěte také
Na jednoho člověka je to až dost. Však se Josef Hlávka také málem upracoval k smrti. Na sklonku života bezdětný mecenáš odkázal veškeré své jmění nadaci, která přežila všechny pohromy 20. století a funguje dodnes. Švermův i Gottwaldův most se dávno jmenují jinak, Hlávkův most nebyl přejmenován nikdy.
Jak jsem se tu už nedávno svěřovala, chodím teď hodně Prahou a všímám si zajímavostí, které mi v dřívějším shonu unikaly. Třeba novorenesanční Hlávkovy nadační domy ve Vodičkově ulici, kde bydlel například Julius Zeyer, Amálie Mánesová nebo politik Přemysl Šámal, a výtěžek z činží pomáhal financovat dobročinné Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových.
Restaurace v domě jsou teď ztichlé. Ve dvoře chodce zdraví Hlávkova socha, s rukou v klopě a charakteristickým rozeklaným plnovousem stojí na podstavci obloženém betonovými truhlíky, asi na obranu proti psům nebo opilcům. A přímo nad vchodem je starobylým písmem vyvedený nápis, který jako by obsahoval metafyzické poselství: „Průchod volný do odvolání.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
