Pavla Horáková: Hřbitov v Podbřezí jako loď do věčnosti

3. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Hřbitov v Podbřezí

Bylo mi asi třináct, když mě tam poprvé zavedli. Už si ani nepamatuju, jestli bylo léto, nebo zima. Zbyl jen pocit okouzlení, jako bych vystoupila ze všední skutečnosti a najednou se ocitla v jiném čase. Na málokteré místo, jež jsem od té doby viděla, tak přiléhavě sedí otřepaný přívlastek „romantické“.

Podbřezí je malá vesnice ve východních Čechách, nedaleko Dobrušky. Stojí v ní zámek Skalka – skutečně je postavený na skále nad nivou Zlatého potoka. Podél vody vede loukou cesta, která v jednu chvíli přes můstek zabočí do listnatého háje a změní se v lesní stezku. Šum potoka proti proudu sílí, až se změní v hukot. A tady u lesního splavu se mezi kmeny stromů najednou zjeví cosi nečekaného. Kamenná zeď a uprostřed ní ozdobná kovaná branka.

Hřbitov v Podbřezí

Tvrz na opukovém ostrohu vznikla ve 14. století a s ní i poddanská osada nazvaná Podbřezí. Noví majitelé tvrz v 17. století přestavěli na renesanční zámeček. Jejich dědicové, rod Mladotů, místo něj postavili zámek barokní. Kromě jejich statku vzkvétalo i bělidlo.

Mladotové do Podbřezí pozvali početnou židovskou komunitu, která měla i vlastní synagogu a po více než 200 let zaměstnávala zdejší tkalce a pracovníky běličské manufaktury. V polovině 19. století ale začalo židovské obyvatelstvo Podbřezí opouštět, nejdřív byla pro nedostatek dětí uzavřena škola a později i synagoga. Na přelomu 19. a 20. století zdejší obec ukončila činnost. Roku 1924 se konal poslední židovský pohřeb. Když se i rodina Kornfeldových odstěhovala do Dobrušky, nastal konec živé židovské historie v Podbřezí.

Obvodové zdi synagogy ještě stojí, ale dům je dávno přestavěný. Avšak židovský hřbitov, který má podle předpisů zůstat neporušený na věčné časy, tu stále je. Čas odnesl jen malou márnici, na jejím místě vás tepaná branka vpustí mimo čas.

Čtěte také

Ve svahu nad splavem a lesní roklinkou, obehnaná zdí z lomového kamene, leží zahrada mrtvých s 90 náhrobky několika generací obchodníků s plátnem a jejich rodin, od nejstaršího z roku 1725 po poslední, 114 let starý. Některé s vytesanými ornamenty a hebrejskými nápisy, jiné i s německými nebo českými.

Některé nápisy jsou zřetelné, jiné setřely živly, na několika kamenech sedí čepice z mechu, další jsou porostlé celé. Na novějších leží oblázky. K těm patří i náhrobek rodiny Tohnových, kteří znalosti předků, podorlických faktorů, zúročili, v Dobrušce na náměstí postavili textilní manufakturu a za první republiky obchodovali i s Londýnem. Za hezkého počasí korunami buků a bříz dopadají svazky slunečních paprsků přímo na jednotlivé stély, jako by zrovna jim chtěly dodat zvláštní důležitosti.

Voda nad jezem je mělká, bosýma nohama se dá po kamenitém dně přebrodit studenou vodou. Lavička u splavu nabádá k posezení. Vyvýšený hřbitov za zdí svírající ostrý úhel mezi ohbím říčky a jejím vedlejším ramenem odtud vypadá jako příď lodi.

Čtěte také

Napadne vás, jak se na tak nepřístupné místo asi dostávaly průvody s márami. Před 120 lety se tu procházel Alois Jirásek a prohlížel si „židovský krchůvek“ i jez, jehož „voda se leskla a bíle pěnila v těch stínech a šuměla, bez únavy šuměla do mrtvého ticha zapadlého hřbitova v osamělém zákoutí,“ jak to popsal v Temnu, které se zčásti odehrává právě kolem Skalky.

A spisovatel Karel Rudolf Krpata dokonce napsal, že „není na českém venkově židovského hřbitova, který by směl se skaleckým soutěžit v malebnosti a přitažlivosti polohy – snivé lesní údolí, jará horská bystřina, ryčně rozhlaholený splav a v sebe stulené, roztodivně vrávorající kameny s hebrejskými nápisy.“

Cituju proto, že tak krásně to místo sama nedokážu popsat. Neobyčejný hřbitůvek v Podbřezí přežil odchod židovské komunity, všechny pohromy 20. století i řadu povodní. Takže je naděje, že tu bude i dlouho poté, co my už tu nebudem. Nejlépe na věčné časy.

autor: Pavla Horáková
Spustit audio