Pavla Horáková: Radši ho zbouráme

Vzpomínám si i na tehdejší aprílový žert Mladé fronty, která oznámila, že demolice čeká i nedalekou budovu Muzea hlavního města Prahy. Arogance funkcionářů a jejich urbanistická necitlivost byly natolik známé, že řada lidí zprávu vůbec nepovažovala za kachnu.

Čtěte také

Pavla Horáková: Postřehy pražské chodkyně

Ze starých fotografií těšnovského nádraží je vidět, že novorenesanční odjezdová hala s triumfálním obloukem a korintskými sloupy byla stavbou, jaká v Praze nemá obdoby. Když se dnes občas octnu na tramvajové zastávce na Těšnově a dívám se na takzvaný park, který se na místě zbořeného nádraží nachází, nostalgie se mísí se vztekem. Část nádražní budovy byla zlikvidována ještě o něco dřív kvůli výstavbě Severojižní magistrály, ale to by bylo ještě na jiné smutné a rozhněvané povídání.

Těšnovské nádraží, původně nazvané Severozápadní, bylo koncovou stanicí odbočné trati Rakouské severozápadní dráhy, která spojovala Vídeň s Berlínem, a otevřeno bylo v roce 1875. Architektem nádražní budovy a zároveň inspektorem Severozápadní dráhy byl český Němec z Veletic u Žatce, Carl Schlimp, který jako tolik zdejších nadaných rodáků našel uplatnění a nakonec i poslední odpočinek ve Vídni, nicméně řada jeho významných staveb se stále nachází i na území Česka. Naštěstí zatím nikoho nenapadlo je zbourat.

Čtěte také

Pavla Horáková: Hřbitov v Podbřezí jako loď do věčnosti

Provoz na nádraží Praha-Těšnov byl ukončen v roce 1972, přesně sto let od zahájení jeho výstavby, ale ještě donedávna po něm existovaly viditelné pozůstatky. Stopy kouře z komínů parních lokomotiv otištěné na dvou obloucích Negrelliho viaduktu pár set metrů odtud byly poslední připomínkou existence historické imperiální dráhy. Ale viadukt je teď jako nový a už nevypráví příběh o staré trati, která se s ním v Karlíně křížila.

Negrelliho viadukt měl větší štěstí. Dočkal se kompletní rekonstrukce, opravy kleneb, mostní konstrukce i železničních prvků. Tyrolský inženýr Alois Negrelli stojí za mnohými významnými dopravními díly na našem území. Nejprve byl generálním inspektorem Severní dráhy císaře Ferdinanda protínající Moravu od jihu k severu a poté byl pověřen stavbou dráhy z Vídně do Děčína a Prahy. Když byl v roce 1850 povýšen do šlechtického stavu, získal přídomek rytíř z Moldelbe, což je složenina jmen Moldau a Elbe, kterou si zvolil sám jako připomínku svých staveb na Vltavě a Labi. Stejně jako jeho mladší kolega Carl Schlimp je Alois Negrelli pochován v čestném hrobě na vídeňském Ústředním hřbitově.

Čtěte také

Pavla Horáková: Století Karla Otčenáška

Na nešťastný Těšnov jsem si znovu vzpomněla, když jsem se dočetla, že v polovině listopadu byly zbourány dvě třetiny hlavního nádraží ve Varnsdorfu. Pro rozsáhlý, avšak zchátralý komplex budov, které pamatovaly lepší časy Šluknovského výběžku, kdy nádraží na hranici se Saskem potřebovalo velké prostory, neměl majitel ani město využití. Na místě zdemolované výpravní budovy má v budoucnu vzniknout parkoviště. Správa železnic tento proces nazývá optimalizací. Věřím, že to nebylo lehké rozhodnutí a že to byla poslední možnost, poté co se žádné jiné řešení nenašlo. Když však poslouchám reakce varnsdorfských obyvatel, slyším v nich ozvěnu zármutku a bezmoci Pražanů z doby, když bylo strženo možná nejkrásnější nádraží v zemi.