Pavla Bergmannová: Doba seriálová

11. červen 2019

Na svých četných cestách – ať již se na ně vydávám vlakem či autobusem – se setkávám s různými spolucestujícími.

Poměrně pravidelně s těmi, kteří si krátí čas soustředěným, až téměř posvátně odevzdaným sledováním obrazovek svých notebooků a se sluchátky na uších se nechávají unášet mně neznámými příběhy. Čas od času se nad obrazovkou nečekaně zasmějí, což samozřejmě probouzí mou zvědavost a já si pak představuji, co asi tak může být příčinou jejich reakcí.

Pavla Bergmannová: O potřebě soucitu

Nejbohatší muž Dánska, miliardář v módním průmyslu Anders Holch Povlsen, přišel během krvavých útoků na Srí Lance o tři ze svých čtyř dětí

21. dubna – na Velikonoční neděli – otřásly světem teroristické útoky na Srí Lance.

Nenápadně nahlížím přes ramena sousedů, abych identifikovala zdroj jejich zábavy… Občas je to některý z filmových hitů, jindy zase neznámý dokumentární snímek. Největšímu zájmu se ale určitě těší televizní seriály.

Donedávna – co do četnosti – drželi prvenství američtí Přátelé spolu s britským sci-fi sitcomem Červený trpaslík a hned v závěsu za nimi své bizarní lékařské případy řešil doktor House… Momentálně letí – jak jsem nedávno zaznamenala – nejnovější série Hry o trůny. A zdá se, že má soukromá statistika celkem zdařile koresponduje s oficiálními žebříčky divácké oblíbenosti.

Nejen v dopravních prostředcích ovšem nastala doba seriálová. Často kolem sebe registruji vášnivé diskuze o tom, který televizní titul je právě v kurzu a stojí tedy za zhlédnutí. Nabídka je nepřeberná. Tvůrci musí na překypujícím seriálovém trhu zaujmout, a tak prosazují nezaměnitelný autorský rukopis, objevují stále nové, neotřelé i kontroverzní náměty a hledají vhodné žánry. V nabídce jsou seriály hrané i animované, dramatické i komediální, akční, dobrodružné, teenagerovské, detektivní, lékařské, ba dokonce nekonečné… A velmi často i překvapivě kvalitní.

Seriálová tvorba, jejíž počátky se datují na přelom 40. a 50. let minulého století, se zkrátka stala fenoménem současnosti: plní programy televizních kanálů veřejnoprávních i soukromých stanic a snad ještě rychleji dobývá lehce dostupné prostředí internetu, odkud není problém získat hned celou sérii a následně si ji v kuse kdykoli přehrát.

Pavla Bergmannová: Na formátu nezáleží

Staré fotoaparáty

Již poměrně dlouhou dobu žijeme v digitálním světě, kde svou přítomnost převádíme na čísla.

A právě tento moment je svým způsobem zlomový, neboť diváka ve své podstatě ochuzuje o tu zásadní a popravdě i tak trochu trýznivou slast, s níž je pojen princip seriálové tvorby, koncentrovaný do titulku „pokračování příště“. Ten se pravidelně a rafinovaně objevil vždy v tom nejnapínavějším okamžiku, ukončil příslušnou epizodu a nutil diváka netrpělivě a napjatě čekat většinou celý nekonečně dlouhý týden na další díl. Diváky ale fascinoval a v pozornosti držel i osobitě budovaný seriálový svět se svými pravidelnostmi a vzorci, jedinečnými postavami i specifickou atmosférou.

Momentálně je ale divák ochoten se těchto jistot vzdát, aby propadl fascinaci zcela nové: získal nad seriálem moc a sám si určoval tempo sledování i dávkování rozkoše. Jenže, nevytrácí se s tímto manipulováním i ono přesné rozvržení dramatičnosti? Není za potřebou vše urychlit skryta i jistá povrchnost?

A není to vše konečně tak trochu i obraz světa kolem nás, který vnímáme značně instantně a bez hlubšího rozmyslu? Možná ano… I o tom často přemýšlím během svých pravidelných cest – ať již ve vlaku, nebo v autobuse. A za okny přitom sledují příběhy ubíhající krajiny – ty nejzajímavější a nejpodstatnější seriály života, které nám kolikrát zbytečně a na úkor umělé reality unikají.

autor: Pavla Bergmannová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?