Pavla Bergmannová: Doba seriálová
Na svých četných cestách – ať již se na ně vydávám vlakem či autobusem – se setkávám s různými spolucestujícími.
Poměrně pravidelně s těmi, kteří si krátí čas soustředěným, až téměř posvátně odevzdaným sledováním obrazovek svých notebooků a se sluchátky na uších se nechávají unášet mně neznámými příběhy. Čas od času se nad obrazovkou nečekaně zasmějí, což samozřejmě probouzí mou zvědavost a já si pak představuji, co asi tak může být příčinou jejich reakcí.
Pavla Bergmannová: O potřebě soucitu
21. dubna – na Velikonoční neděli – otřásly světem teroristické útoky na Srí Lance.
Nenápadně nahlížím přes ramena sousedů, abych identifikovala zdroj jejich zábavy… Občas je to některý z filmových hitů, jindy zase neznámý dokumentární snímek. Největšímu zájmu se ale určitě těší televizní seriály.
Donedávna – co do četnosti – drželi prvenství američtí Přátelé spolu s britským sci-fi sitcomem Červený trpaslík a hned v závěsu za nimi své bizarní lékařské případy řešil doktor House… Momentálně letí – jak jsem nedávno zaznamenala – nejnovější série Hry o trůny. A zdá se, že má soukromá statistika celkem zdařile koresponduje s oficiálními žebříčky divácké oblíbenosti.
Nejen v dopravních prostředcích ovšem nastala doba seriálová. Často kolem sebe registruji vášnivé diskuze o tom, který televizní titul je právě v kurzu a stojí tedy za zhlédnutí. Nabídka je nepřeberná. Tvůrci musí na překypujícím seriálovém trhu zaujmout, a tak prosazují nezaměnitelný autorský rukopis, objevují stále nové, neotřelé i kontroverzní náměty a hledají vhodné žánry. V nabídce jsou seriály hrané i animované, dramatické i komediální, akční, dobrodružné, teenagerovské, detektivní, lékařské, ba dokonce nekonečné… A velmi často i překvapivě kvalitní.
Seriálová tvorba, jejíž počátky se datují na přelom 40. a 50. let minulého století, se zkrátka stala fenoménem současnosti: plní programy televizních kanálů veřejnoprávních i soukromých stanic a snad ještě rychleji dobývá lehce dostupné prostředí internetu, odkud není problém získat hned celou sérii a následně si ji v kuse kdykoli přehrát.
Pavla Bergmannová: Na formátu nezáleží
Již poměrně dlouhou dobu žijeme v digitálním světě, kde svou přítomnost převádíme na čísla.
A právě tento moment je svým způsobem zlomový, neboť diváka ve své podstatě ochuzuje o tu zásadní a popravdě i tak trochu trýznivou slast, s níž je pojen princip seriálové tvorby, koncentrovaný do titulku „pokračování příště“. Ten se pravidelně a rafinovaně objevil vždy v tom nejnapínavějším okamžiku, ukončil příslušnou epizodu a nutil diváka netrpělivě a napjatě čekat většinou celý nekonečně dlouhý týden na další díl. Diváky ale fascinoval a v pozornosti držel i osobitě budovaný seriálový svět se svými pravidelnostmi a vzorci, jedinečnými postavami i specifickou atmosférou.
Momentálně je ale divák ochoten se těchto jistot vzdát, aby propadl fascinaci zcela nové: získal nad seriálem moc a sám si určoval tempo sledování i dávkování rozkoše. Jenže, nevytrácí se s tímto manipulováním i ono přesné rozvržení dramatičnosti? Není za potřebou vše urychlit skryta i jistá povrchnost?
A není to vše konečně tak trochu i obraz světa kolem nás, který vnímáme značně instantně a bez hlubšího rozmyslu? Možná ano… I o tom často přemýšlím během svých pravidelných cest – ať již ve vlaku, nebo v autobuse. A za okny přitom sledují příběhy ubíhající krajiny – ty nejzajímavější a nejpodstatnější seriály života, které nám kolikrát zbytečně a na úkor umělé reality unikají.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
