Pavla Bergmannová: O potřebě soucitu

Série hned několika explozí zabíjela na různých místech ostrova: v několika katolických kostelech během ranní bohoslužby a také v luxusních pětihvězdičkových hotelech. Svět se opět nedobrovolně střetl s neobhajitelným fanatismem sebevražedných islamistických atentátníků. Odsouzeníhodná událost si vyžádala 359 obětí na životech a na pět stovek lidí bylo zraněno. Během několika mála osudových chvil.

Ivan Hoffman: Možnosti dialogu

• Upravit
• Smazat

Stovky křesťanů zabitých muslimy na Srí Lance jsou prý odvetou za útok na muslimy na Novém Zélandu, který zas byl odvetou za předchozí útoky muslimů na křesťany i jiné nevěřící.

Obrovskou tragédii pak umocnila právě záměrná volba velikonočního termínu. Volba troufale pomstychtivá a výrazně symbolická. Vždyť právě Velikonoční neděle je tím nejvrcholnějším svátkem křesťanského církevního roku, kdy Kristovo vzkříšení a zmrtvýchvstání symbolizuje vítězství nad smrtí a vykoupení lidstva. Den oslav a radosti se proměnil ve svůj pravý opak – v krvavou neděli, která místo očekávaného smíření přinesla jen řadu zbytečných, nevinných obětí.

Člověk nemusí být nutně věřící, aby dané útoky pochopil a rázně odsoudil. Aby jej tragická událost zasáhla svou nepatřičnou marností a vyvolala v něm lítost. Závisí pak samozřejmě na míře naší osobní empatie, jak hluboce – a z dálky alespoň v duchu a symbolicky – soucítíme s anonymními pozůstalými. To ovšem ne vždy platí v případě médií, která se právě s empatií naopak často míjejí. A o to víc pak v tragédiích samotných vyhledávají senzaci.

A to se vlastně stalo i v tomto případě. Velmi záhy po útocích proletěla médii – ať již zahraničními, či domácími – zpráva o tom, že nejbohatší muž Dánska – miliardář v módním průmyslu Anders Holch Povlsen – přišel během nedělních krvavých útoků na Srí Lance o tři ze svých čtyř dětí. Stroze definované titulky obrovské síly následně přebilo množstvím faktů o miliardářových obchodních úspěších, tedy sdělení s událostmi absolutně nesouvisející. A pro většinu světa dosud zcela neznámá osoba se tak náhle stala umělým symbolem srílanské tragédie.

Útoky na Srí Lance signalizují nástup nové fáze terorismu

• Upravit
• Smazat

Komentář na stránkách agentury Bloomberg k velikonočnímu teroru na Srí Lance varuje před nejnovější metamorfózou takzvaného Islámského státu. Autorem článku je penzionovaný americký admirál James Stavridis, podle něhož se někdejší samozvaný chalífát změnil v internetovou organizaci, motivující nenávistné buňky na mnoha místech planety. 

Věřím, že původní vyjádření jistě neskonale zoufalého muže, které médiím sdělil prostřednictvím svého tiskového mluvčího, bylo zamýšleno čistě informativně. Nicméně ve víru mediálního dění i našeho následného čtení nabylo dalších významů a zcela zákonitě se změnilo ve zbytečně senzační informaci.

Jenže, co tahle zpráva vlastně chtěla sdělit? Komu měla prospět? Pozůstalým obětí? Rodině zmíněného miliardáře? Čtenářům na druhém konci světa, kteří byli pravidelně zásobováni důkladně zpracovaným zpravodajstvím? Myslím, že ne. Prospěla pravděpodobně hlavně samotným médiím, jejichž sledovanost s každým čtenářovým prokliknutím titulku stoupala. Nicméně, hranice mezi bulvárem a seriózností se opět křehce rozrušila.

Samozřejmě, lze namítnout, že čtenář potřebuje konkrétní příběhy, aby se s událostmi lépe ztotožňoval, a že právě tento příklad byl – jako jeden z mála – ze strany tiskových agentur snadno dostupný. Ale přesto se nemohu ubránit dojmu, že byl hlavně necitlivě – či spíš nepříliš férově – zvolen vůči těm mnoha dalším neznámým obětem i jejich pozůstalým. Jako by třeba obyčejní Srílančané nebyli ve své smrti tak zajímaví…

Jan Fingerland: Proč se obětí krvavých Velikonoc stali křesťané

• Upravit
• Smazat

Křesťanské kostely se staly terčem extremistických útoků už mnohokrát. Vždy je tu ale něco specifického, například proč na Srí Lance a proč právě teď.

Hledat senzaci v jakékoli lidské tragédii je – alespoň dle mého mínění – nevkusné. Navíc, jak tvrdí Seneca: smrt všechny srovnává – a i když se rodíme nerovni, rovni umíráme. To je určitá jistota, byť především jistota skeptikova… Zmarněné životy sebesenzačnější novinový titulek už nikomu nevrátí, ale my svým soucítěním určitě prospěšní být můžeme. Sami sobě i druhým, byť možná velmi nenápadně. Vědecké studie dokonce dokazují, že míra vyjádření empatie je v přímé úměře se zájmem chovat se morálně. Nechť je tedy výše soucitu i naším morálním barometrem!