Patti Smith: Jsou to jen děti. Četba z memoárů zpěvačky, hudebnice a básnířky

23. červenec 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy
Prodlouženo do 8. 8.
Patti Smith

Osobité svědectví o americkém kulturním undergroundu konce 60. a první poloviny 70. let v New Yorku. Premiéru poslouchejte on-line po dobu jednoho měsíce po odvysílání.

Účinkuje: Zuzana Stivínová
Připravila: Petra Lásková
Překlad: Jaroslav Riedel
Režie: Izabela Schenková
Premiéra: 12. 7. 2021

V roce 1967 jedenadvacetiletá Patti Smith opustila domov a vydala se do New Yorku, aby se tam stala umělkyní. Do města přijela s taškou, ve které měla pár kousků oblečení, skicář, pera a tužky na kreslení a sbírku básní Arthura Rimbauda. Jedním z prvních lidí, které v neznámém městě potká, je student umění a výtvarný experimentátor Robert Mapplethorpe.

03511900.jpeg

Oba v sobě poznají spřízněnou duši a na několik let jsou si navzájem oporou jak v soukromém životě, tak v umělecké tvorbě. Jejich intimní vztah skončí v okamžiku, kdy si Robert přizná svou homosexuální orientaci, i nadále je však spojuje pouto duševního spříznění, které trvá i v okamžiku, kdy Roberta postihne onemocnění AIDS, na které začátkem března 1989 umírá.

Osmého března 1989 jsem s Robertem hovořila naposledy. Tedy naposledy v lidské podobě. Věděl, že umírá, ale pořád tady byla trocha naděje … Ptala jsem se, co bych pro něj mohla udělat … Napíšeš náš příběh? Chceš, abych to udělala? Musíš, řekl, nikdo jiný než ty to napsat nemůže. Udělám to, slíbila jsem, i když jsem věděla, že to bude těžko splnitelný slib.

Před smrtí Robert požádal Patti, aby příběh jejich životního i uměleckého partnerství sepsala. Tak vznikla kniha vzpomínek Just Kids (česky Jsou to jen děti), vyšla v roce 2010. Líčí soužití dvou mladých lidí zapálených pro umění a je také osobitým svědectvím o americkém kulturním undergroundu konce 60. let a první poloviny 70. let v New Yorku.

Čtěte také

Zajímavé jsou však memoáry i v kapitolách, ve kterých pozdější punkrocková zpěvačka, hudebnice, básnířka vzpomíná na svoje dětství a mládí. Narodila se v Chicagu v roce 1946 jako nejstarší ze čtyř dětí. Matka pracovala jako servírka, otec v místní továrně, přesto právě od nich získala odmala vřelý vztah k literatuře, výtvarnému umění i hudbě. Takřka odmala toužila po umělecké dráze, její sny ale dostaly těžkou ránu, když ve dvaceti letech otěhotněla po kratičké známosti s o tři roky mladším chlapcem. Nakonec se rozhodla dítě přivést na svět a dát je k adopci.

Desetidílnou četbu ze vzpomínkové knihy Jsou to jen děti z překladu Jaroslava Riedela připravila Petra Lásková. Režisérka Bela Schenková přizvala k mikrofonu Zuzanu Stivínovou. Vysílá Český rozhlas Vltava v rámci projektu Léto v undergroundu od pondělí 12. 7. v cyklu Osudy.

autoři: Tvůrčí skupina Drama a literatura , Renata Venclová
Spustit audio