Paní Juliana. Dokument o malířce, která zdaleka nebyla jen „Magorovou“ ženou
Ve věku 79 let zemřela malířka a signatářka Charty 77 Juliana Jirousová. Poslechněte si její vzpomínky na dětství s cejchem „nábožensky zatížené rodiny“, pohnutý život chartistky, manželství s Ivanem Martinem Jirousem i reflexe vlastní tvorby provází smích a hluboce zakořeněná víra, naděje a láska.
Juliana Jirousová byla manželka Ivana Martina Jirouse a stála po jeho boku v dobrém i zlém. Toho nedobrého bylo v životě rodiny předního československého disidenta víc než dost, přesto je Juliana Jirousová hlavně fascinující ženou a skvělou malířkou votivních obrazů.
Narodila se v roce 1943 do silně věřící rodiny. Jejím dědečkem byl významný katolický myslitel a vydavatel Josef Florián ze Staré říše u Jihlavy. Umělecké nadání zdědila po rodičích, akademickém malíři Otto Stritzkovi a malířce Marii Floriánové. Po vystudování střední školy na začátku 60. let nemohla kvůli svému původu dál studovat, tak vyzkoušela různá zaměstnání a taky začala malovat. Jednou z těch podstatných pracovních zkušeností byla práce v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, kde s pacienty malovala v rámci tamní arteterapie.
V Praze, kam se na čas přestěhovala za prací, potkala Martina Jirouse, a jak sama říká, velmi silně na ní zapůsobil. Stala se jeho ženou a aktivně se podílela na Martinových aktivitách v českém disentu, za které končil pravidelně ve vězení.
„Vždycky byla nějaká pauza mezi těma kriminálama, tak se stihly narodit ty dvě dcery,“ říká s úsměvem paní Juliana a své dcery Františku a Martu považuje za velké štěstí. Zažila bezpočet domovních prohlídek, návštěv ve vězení a obrovský kus života pod policejním dohledem. Nic z toho jí nevzalo optimismus a smysl pro humor. A tak se pojďme společně zeptat: „Paní Juliano, jak se to dalo všechno přežít?“
Související
-
Osudy Dany Němcové. Poslechněte si rozhlasové vzpomínání psycholožky a disidentky
V Osudech se Dana Němcová vrací k zážitkům z dětství, mluví i o tom, jak se se zapojovala do činnosti v disentu a po revoluci poskytovala právní pomoc uprchlíkům.
-
Osudy Františka „Čuňase“ Stárka. Životní příběh legendy českého undergroundu
Narodil se v roce 1952 v Plzni. Když mu bylo dvaadvacet let, opět se do svého rodiště na pár měsíců vrátil. Tentokrát ovšem na Bory do pověstné věznice.
-
Úkrok ze světa velké literatury. Existuje ještě dnes literární underground?
Můžeme ho hledat tam, kde se lidé pouští do vydávání knih vlastním nákladem nebo kde vydávají autorské knihy, ale i u samizdatových nakladatelů, kteří se obejdou bez ISBN.
Nejposlouchanější
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
Ingeborg Bachmannová: Dobrý bůh z Manhattanu. Zosobněná síla zla, která zničí každou lásku
-
Zemřel přední český psychiatr Cyril Höschl. Poslechněte si jeho vzpomínání v Osudech
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
-
Radka Denemarková: Cukrář a Venuše. Tragická romance karlovarského cukráře a krásné varietní divy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
