Paní Juliana. Dokument o malířce, která zdaleka nebyla jen „Magorovou“ ženou

Juliana Jirousová byla manželka Ivana Martina Jirouse a stála po jeho boku v dobrém i zlém. Toho nedobrého bylo v životě rodiny předního československého disidenta víc než dost, přesto je Juliana Jirousová hlavně fascinující ženou a skvělou malířkou votivních obrazů.

Narodila se v roce 1943 do silně věřící rodiny. Jejím dědečkem byl významný katolický myslitel a vydavatel Josef Florián ze Staré říše u Jihlavy. Umělecké nadání zdědila po rodičích, akademickém malíři Otto Stritzkovi a malířce Marii Floriánové. Po vystudování střední školy na začátku 60. let nemohla kvůli svému původu dál studovat, tak vyzkoušela různá zaměstnání a taky začala malovat. Jednou z těch podstatných pracovních zkušeností byla práce v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, kde s pacienty malovala v rámci tamní arteterapie.

Juliana a Martin Jirousovi s dcerami Františkou a Martou|foto:Archiv Františky Jirousové

V Praze, kam se na čas přestěhovala za prací, potkala Martina Jirouse, a jak sama říká, velmi silně na ní zapůsobil. Stala se jeho ženou a aktivně se podílela na Martinových aktivitách v českém disentu, za které končil pravidelně ve vězení.

„Vždycky byla nějaká pauza mezi těma kriminálama, tak se stihly narodit ty dvě dcery,“ říká s úsměvem paní Juliana a své dcery Františku a Martu považuje za velké štěstí. Zažila bezpočet domovních prohlídek, návštěv ve vězení a obrovský kus života pod policejním dohledem. Nic z toho jí nevzalo optimismus a smysl pro humor. A tak se pojďme společně zeptat: „Paní Juliano, jak se to dalo všechno přežít?“