Paní Juliana. Dokument o malířce, která zdaleka nebyla jen „Magorovou“ ženou
Malířka inzitních a votivních obrazů Juliana Jirousová, dcera malíře Otto Stritzka a vnučka nakladatele Josefa Floriana ze Staré Říše. Vzpomínky na dětství s cejchem „nabožensky zatížené rodiny“, pohnutý život signatářky Charty 77, manželství s Ivanem Martinem Jirousem i reflexe vlastní tvorby provází smích a hluboce zakořeněná víra, naděje a láska.
Juliana Jirousová byla manželka Ivana Martina Jirouse a stála po jeho boku v dobrém i zlém. Toho nedobrého bylo v životě rodiny předního československého disidenta víc než dost, přesto je Juliana Jirousová hlavně fascinující ženou a skvělou malířkou votivních obrazů.
Narodila se v roce 1943 do silně věřící rodiny. Jejím dědečkem byl významný katolický myslitel a vydavatel Josef Florián ze Staré říše u Jihlavy. Umělecké nadání zdědila po rodičích, akademickém malíři Otto Stritzkovi a malířce Marii Floriánové. Po vystudování střední školy na začátku 60. let nemohla kvůli svému původu dál studovat, tak vyzkoušela různá zaměstnání a taky začala malovat. Jednou z těch podstatných pracovních zkušeností, byla práce v psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě, kde s pacienty malovala v rámci tamní arteterapie.
V Praze, kam se na čas přestěhovala za prací, potkala Martina Jirouse, a jak sama říká, velmi silně na ní zapůsobil. Stala se jeho ženou a aktivně se podílela na Martinových aktivitách v českém disentu, za které končil pravidelně ve vězení.
„Vždycky byla nějaká pauza mezi těma kriminálama, tak se stihly narodit ty dvě dcery,“ říká s úsměvem paní Juliana a své dcery Františku a Martu považuje za velké štěstí. Zažila bezpočet domovních prohlídek, návštěv ve vězení a obrovský kus života pod policejním dohledem. Nic z toho jí nevzalo optimismus a smysl pro humor. A tak se pojďme společně zeptat: „Paní Juliano, jak se to dalo všechno přežít?“
Související
-
Léto v undergroundu nabídne premiéru rukopisu Jáchyma Topola, hudbu Plastiků i Načevy
Tropické teploty nemilosrdně udeřily. Je nejvyšší čas se zchladit. V podzemí je přece vždycky nejlépe, a tak se s Vltavou rovnýma nohama vrhněme do Léta v undergroundu!
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Děsivá freska válečné krajiny, u které se nepřestávám smát.
Petr Gojda, slovesný dramaturg, Centrum výroby Českého rozhlasu
Osudy dobrého vojáka Švejka KOMPLET
Pro jedny šťastný blb a ignorant, pro druhé vychytralý šašek. Pro nadporučíka Lukáše boží dobytek. Pro jedny ikona totálního odcizení a nihilismu, pro jiné bojovník proti válce, pro další anti světec a antihrdina. Čte Oldřich Kaiser
