Pandora a Eva – nové role
Příběh o Pandoře známe z podání řeckého autora Hesioda žijícího v 8. století před naším letopočtem. Podle něho byla bohem Hefaistem stvořena z hlíny a vody krásná dívka, kterou chtěli bohové použít, či spíše zneužít, aby přinesla na svět mezi lidi bídu a trápení. Dívku dali za manželku muži jménem Epimétheus (mimochodem, byl to bratr Prométhea, dárce ohně). Dívka ze zvědavosti otevřela dar bohů – totiž skříňku, ve které byla uchována všechna bolest pozemského života. Tak se ŽENA stala viníkem trápení smrtelníků.
Tato řecká báje není ve svém obvinění vůči ženám osamělá. Bible, posvátná kniha judaismu a křesťanství, jejíž učení má naše židokřesťanská euroamerická civilizace doslova pod kůží, obviňuje jinou ženu, Evu, z téhož. Podle První knihy Mojžíšovy to byla Eva, která uposlechla našeptávání hada a porušila Boží příkaz. Utrhla plod ze stromu poznání dobrého a zlého a společně s Adamem jej pojedla. Adam byl celou dobu mlčky přítomen, přesto židovští i křesťanští komentátoři spílají ženě Evě, že svým činem způsobila prokletí člověka, jeho nelehký pozemský osud („…v potu své tváře budeš jíst chléb…“, jak praví biblický verš) a podle křesťanského podání i příchod hříchu na svět.
Je nejvyšší čas, abychom tento negativní obraz změnili. Předně je jasné, že obě podání pocházejí z pera mužských autorů a redaktorů. Jejich zadání bylo jednoznačné, vždyť žili ve společnosti, která upírala ženám rovná práva. Vytvářeli mýty na politickou a teologickou zakázku. Jev, kdy ruku v ruce s úpadkem moci ženských mytických postav klesá prestiž a reálná moc pozemských žen, můžeme pozorovat již od dob akkadského dobytí Sumeru ve 3. tisíciletí před naším letopočtem, to jest od prvních písemných záznamů, jak přesvědčivě doložila biblistka a sumeroložka Tikva Frymer Kensky. Ženské hrdinky musely odevzdat své moci do rukou manželů, kněžky byly postupně zbavovány úřadů, Bohyně Matky byly v lítém boji poráženy a zcela zničeny mužskými válečnými bohy.
A tak se z původní předřecké panenské bohyně Země Pandory, zrozené z lůna Velké Matky Země se džbánem pithos plným hojných darů ovoce, obilí a pramenitých vod, stala uměle vyrobená dívka přinášející zmar. Její jméno však znamená „Dárkyně všech darů“ – a původně to skutečně byly dary dobré.
A Eva? Zkusme si představit, jak by se vyvíjel biblický příběh a jak by se vyvíjel lidský rod, kdyby neučinila ten odvážný krok a nesáhla po zakázaném plodu. V neměnné blaženosti by dál s Adamem žila v Zahradě Edenu… a nic. Její čin zahájil dějiny lidstva. Ona byla první, kdo překročil hranice bez ohledu na následky. Po pojedení plodu si s Adamem uvědomili, že jsou nazí… a začali žít sexuálním životem. Měli děti a ty měly děti. Dokonalá stagnace Zahrady Eden je narušena dynamickou energií vývoje, svobodné volby a osobní odpovědnosti za každý náš čin.
Ano, jsme dcery a synové Evy. A můžeme na to být pyšní.
Nejposlouchanější
-
Město ve stínu. Soumračné příběhy Jakuby Katalpy, Anny Bolavé, Franze Werfela a dalších autorů
-
Anna Saavedra: Dům U Sedmi švábů. Příběh magické stavby, kterou se majitel rozhodl zdemolovat
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.