Paměť a hmota. Historie není to, co se událo, ale to, co si z ní budeme pamatovat
Co se týče památníků a pomníků, které nás obklopují, ocitáme se na křižovatce. Odkazují k vyšším principům, na základě kterých chceme žít. Oproti umění v galeriích jsou neustále všem na očích. Měla by panovat společenská shoda na tom, co nás bude obklopovat. Dokážeme se jako společnost dohodnout, co nás spojuje?
Minulost, přítomnost a budoucnost a jejich souvztažnosti
Na jedné straně se vyrovnáváme s kulturním dědictvím a hodnotami, které už nejsou aktuální. Co s nimi? Zničit, nebo je schovat do muzea? Kdy je společensky legitimní emocionálně se vrhnout na památku a zdestruovat ji? Peníze, moc, politika a náboženství jsou témata, která se neoddělitelně pojí právě s uměním ve veřejném prostoru.
Vyrovnáváme se s minulostí. S tou, kterou s úctou zachováváme a usilujeme o to znovu jí vzdát hold. Tak by se na první pohled zdálo znovupostavení Mariánského sloupu. Jaký příběh však stojí za tímto původně barokním monumentem, který se nyní tyčí na Staroměstském náměstí? Katolická církev cítila potřebu znovu vztyčit jeho repliku. I přes velký nesouhlas jak ze strany politiků, tak veřejnosti, si sloup nakonec prosadila.
Co takové gesto znamená a jak je možné, že si malá skupinka obyvatel může podle některých jen tak přivlastnit veřejné prostranství? Je to bohulibé? Potřebujeme stavět další náboženské stavby? A co by na to řekl anarchista Franta Sauer, který sloup strhnul s partou žižkovských hasičů? Došel nakonec smíření s panenkou Marií?
Pomníky zbořené, znovupostavené i právě vztyčované
Hnutí jako třeba Black Lives Matter odstartovala kritické uvažování nad životy historických osobností. Kdo je v dnešní době bez viny? Máme dnes vůbec potřebu klanět se zkamenělému ideálu dokonalého člověka, hmotě zastavené v čase? Je tu také současnost a otázka, co hmotného jednou zbyde po nás. Jaké monumenty budou jednoho dne obklopovat budoucí generace.
Čtěte také
Jak v dnešních dnech ovládají soukromí investoři pole umění ve veřejném prostoru? Jako pomník současnosti jsem ustanovila sochu Lilith Davida Černého, která je součástí residenčního projektu Fragment. Svojí výškou přesahuje sochu Stalina. Pídili jsme se po tom, jakou zprávu o dnešní společnosti přináší a co vlastně symbolizuje? Pro někoho symbol feminismu, pro druhého blyštivá vzpomínka na diskotékové časy devadesátých let.
Oživujeme sochy a dáváme hlas zkamenělým myšlenkám, hmotě zastavené v čase. Protože také sochy umírají.
Související
-
Zemřela Juliana Jirousová. Poslechněte si dokument o malířce, která nebyla jen „Magorovou“ ženou
Ve věku 79 let zemřela malířka a signatářka Charty 77 Juliana Jirousová. Poslechněte si její vzpomínky nejen na dětství a manželství s Ivanem Martinem Jirousem.
-
Zeměvjemy. O tom, jak znovu tvořit svět
Audio dokument o vztahu k Zemi vychází ze všednosti. Absorbuje postoje, jež vyvolává touha po vyjádření tohoto velmi základního a pro život určujícího vztahu.
-
Jan Herget: Vše dobré i zlé se vám vrátí. Nahlédnutí za kulisy života operní pěvkyně Soni Červené
7. května nás ve věku 97 let opustila operní pěvkyně a herečka Soňa Červená. V repríze dokumentu si připomeneme její životní filosofii i humor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
