Paměť a hmota. Historie není to, co se událo, ale to, co si z ní budeme pamatovat
Co se týče památníků a pomníků, které nás obklopují, ocitáme se na křižovatce. Odkazují k vyšším principům, na základě kterých chceme žít. Oproti umění v galeriích jsou neustále všem na očích. Měla by panovat společenská shoda na tom, co nás bude obklopovat. Dokážeme se jako společnost dohodnout, co nás spojuje?
Minulost, přítomnost a budoucnost a jejich souvztažnosti
Na jedné straně se vyrovnáváme s kulturním dědictvím a hodnotami, které už nejsou aktuální. Co s nimi? Zničit, nebo je schovat do muzea? Kdy je společensky legitimní emocionálně se vrhnout na památku a zdestruovat ji? Peníze, moc, politika a náboženství jsou témata, která se neoddělitelně pojí právě s uměním ve veřejném prostoru.
Vyrovnáváme se s minulostí. S tou, kterou s úctou zachováváme a usilujeme o to znovu jí vzdát hold. Tak by se na první pohled zdálo znovupostavení Mariánského sloupu. Jaký příběh však stojí za tímto původně barokním monumentem, který se nyní tyčí na Staroměstském náměstí? Katolická církev cítila potřebu znovu vztyčit jeho repliku. I přes velký nesouhlas jak ze strany politiků, tak veřejnosti, si sloup nakonec prosadila.
Co takové gesto znamená a jak je možné, že si malá skupinka obyvatel může podle některých jen tak přivlastnit veřejné prostranství? Je to bohulibé? Potřebujeme stavět další náboženské stavby? A co by na to řekl anarchista Franta Sauer, který sloup strhnul s partou žižkovských hasičů? Došel nakonec smíření s panenkou Marií?
Pomníky zbořené, znovupostavené i právě vztyčované
Hnutí jako třeba Black Lives Matter odstartovala kritické uvažování nad životy historických osobností. Kdo je v dnešní době bez viny? Máme dnes vůbec potřebu klanět se zkamenělému ideálu dokonalého člověka, hmotě zastavené v čase? Je tu také současnost a otázka, co hmotného jednou zbyde po nás. Jaké monumenty budou jednoho dne obklopovat budoucí generace.
Čtěte také
Jak v dnešních dnech ovládají soukromí investoři pole umění ve veřejném prostoru? Jako pomník současnosti jsem ustanovila sochu Lilith Davida Černého, která je součástí residenčního projektu Fragment. Svojí výškou přesahuje sochu Stalina. Pídili jsme se po tom, jakou zprávu o dnešní společnosti přináší a co vlastně symbolizuje? Pro někoho symbol feminismu, pro druhého blyštivá vzpomínka na diskotékové časy devadesátých let.
Oživujeme sochy a dáváme hlas zkamenělým myšlenkám, hmotě zastavené v čase. Protože také sochy umírají.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha. O tragickém míjení povah, srdcí i nenaplněných snů
-
Gustave Flaubert: Bouvard a Pécuchet. Rozhlasová premiéra příhod dvou pařížských písařů
-
David Lynch, Kristine McKennová: Místo snění. Výběr z knihy o životě a díle geniálního režiséra
-
Benzína Dehtov. Ondřej Vetchý a Václav Neužil v Pýchově černé komedii o životě hrou a hře o život
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.







