Berlín – řada vesnic na písku. Romantika ruin ve městě, které bylo rozdělené jen krátkou část své existence

Svoboda na obou stranách zdi

Autor dokumentu, David Vaughan, strávil rok v západním Berlíně v polovině osmdesátých let. Žil v bohémské čtvrti Kreuzberg. „Měl jsem malý pokoj s vysokým stropem a jednoduchým oknem do dvora. Kamna na hnědouhelné brikety moc nehřála. O pár set metrů dál byla řeka, a pak zeď. Bylo mi 20 a atmosféra rebelství a neomezené svobody mi docela vyhovovala.“

Na druhé straně zdi rozhodně nepanovala neomezená volnost, ale česko-berlínský spisovatel Jan Faktor říká, že paradoxně i tam našel svobodu. „Zažil jsem takovou tu liberalitu v tom podhoubí, v kulturním podzemí, což v Praze v té době nešlo.“ Srdcem východoberlínského podzemí byl Prenzlauer Berg. Tehdy byl značně zanedbaný, a mladí lidé se často stěhovali do opuštěných domů. O více než tři desetiletí později je jednou z nejatraktivnějších berlínských čtvrtí, s velkou koncentrací opravených činžovních domů z přelomu minulého století. Hned vedle je chudá, dělnická čtvrť Wedding.

Falešné stopy

„Mladší lidi se dnes často neorientují,“ říká urbanistka Ricarda Pätzold. „Nejsou si jistí, zda se zrovna nachází tam, kde byl východ nebo západ – třeba si myslí, že pěkně zrekonstruovaný Prenzlauer Berg je západ a že zanedbaný Wedding je východ – vlastně je to naopak. Najdou falešné stopy.“ 

Starý Berlín už existuje jen v hlavách pamětníků, ale nedávná minulost, včetně stínů nejtemnějšího období třetí říše, je všudypřítomná. Berlín se hodně liší od jiných německých měst. Berlíňanům to tolik nevadí, že je tu nepořádek, že ještě nebylo všechno opraveno. Zdá se, že Berlín čerpá energii ze své nedokonalosti. Spisovatel David Wagner mluví o určité romantice ruin. „Romantika ruin hrála svou roli i v Berlíně 90. let, když se i berlínská zeď stala ruinou. V té době ještě všude byly obytné domy, ze kterých padala omítka.  V těchto rozpadlých domech lidi rádi bydleli. V ruinách se dají dělat bujaré oslavy.“

Vezměte si třeba berlínský Stadtschloss – městský zámek. Za druhé světové války byl silně poškozen. O několik let později byly trosky odstraněny a zámek nahradil Palast der Republik – palác republiky – jako symbol nového dělnicko-rolnického státu. Spolu s NDR palác už zmizel, a na jeho místě se znova staví staronový pruský Stadtschloss. Berlíňanům se však vůbec nelíbí. „Upřímně řečeno, považuji to za skandál, že se ta budova znova postavila,“ říká David Wagner. „Ale nebojte se, jednou z něj bude zase ruina.“