Balet, má láska. Zpráva o lehkosti bytí nad propastí existence

V audiodokumentu Balet, má láska zpovídám svou maminku, Marcelu Čechovou, členku baletního souboru DJKT v letech 1969-1985. Vzpomínky na působení v tomto souboru sděluje také její kolega, tanečník Jaroslav Kula, a trojici umělců, kteří v plzeňském divadle zažili doby ještě předrevoluční, doplňuje ve svých 86ti letech stále v souboru aktivní a tedy neuvěřitelnou 70. sezónu na prknech tohoto divadla působící Mistr Jiří Žalud. Rarita mezi tanečníky i z pohledu světového baletu, který v dokumentu překvapuje svým výrokem, v němž nazývá balet „celoživotní procházkou“. Jiří Žalud byl za svůj celoživotní výkon v baletním umění oceněn před několika lety divadelní cenou Thálie.

Thálie a další ocenění během své kariéry obdrželi také další dva respondenti, současný šéf baletního souboru DJKT Jiří Pokorný či choreograf a tanečník Richard Ševčík. I tito tanečníci se v dokumentu vyjadřují o své cestě baletem a nastiňují vztah, který k němu cítí. O tom, co balet pro tanečníka může znamenat, se v dokumentu vyjadřuje také teprve desetiletá tanečnice Anička, která navštěvuje baletní školu manželů Hradilových při DJKT. S maminkou malé baletky mimo jiné rozebíráme, jak rozhodnutí zasvětit budoucí kariéru dítěte tomuto tanci ovlivňuje skutečnost, že v České republice dlouhá léta panují poměrně nedůstojné podmínky pro taneční umělce v oblasti podpory na konci jejich kariéry.

Baletní tanečníci se se svým povoláním v drtivé většině případů loučí většinou okolo čtyřicítky. Tehdy se potřebují ve svém životě znovu zorientovat a vybrat si, jak se svou další kariérou naloží. Toto období bývá pro tanečníky velmi problematické, protože zdaleka ne každý z nich se může spolehnout např. na jiné vzdělání, které mohl při baletu vystudovat a po skončení umělecké kariéry se mu také věnovat. Stát tanečníkům v této životní etapě navíc nenabízí žádnou podporu. O aktuálním stavu vzhledem k této problematice v dokumentu hovoří Linda Svidró, předsedkyně Asociace tanečních umělců, která jednak přináší cenné, aktuální informace k celé situaci, jednak konkrétní doporučení tanečníkům, jak v této životní etapě postupovat a jak se na ni připravit dopředu.

Dokument Balet, má láska není jenom o jímavých vzpomínkách a popisu nepříznivé sociální situace, s níž se tito umělci potýkají, je také o Louskáčkovi. Postavičce ze stejnojmenného baletu, která je pro autorku symbolem lásky. Symbolem pro lásku nejen k této postavičce, s níž je na staré černobílé fotografii z inscenace Louskáček zachycena její matka, ale k baletu jako takovému. Když se řekne balet, nebývá člověk tak blízko lásce, jako právě v tento moment. Balet je o lásce. A o tom je tento dokument.