Putování po starých stezkách. Pátrejte s námi po významu a trasách zemských cest
Stezka! To je slovo! Jestli pak vás někdy napadlo, proč se na táborech chodí na „stezku“ odvahy, a ne „pěšinu“ odvahy“? Proč říkáme, že indiáni vyráželi na válečnou „stezku“, a také ne „pěšinu“? Ve slově „stezka“ je prostě něco mystického, zní tak trochu tajuplně a dobrodružně.
I když se dnes pro historické cesty na našem území používá termín „zemské stezky“, je to romantický výmysl obrozenců. Potvrzuje Alena Karlíková, etymoložka z Ústavu pro jazyk český Akademie věd: „To slovo cesta je zcela obecné a oni chtěli použít nějaké příznakovější slovo. Zdálo se jim možná takové archaičtější a líp se jim hodilo do toho sousloví.“
A proto také historikové jako Tomáš Klimek z Národní knihovny, který se problematikou historických cest zabývá, říkají: „Nemám příliš rád to slovo stezka. Ono to evokuje nějakou obtížně prostupnou cestu, kterou si musíme klestit hustým pralesem. To je taková romantizující představa, která s tím, jak to reálně ve středověku nebo i pozdějším období vypadalo, dost dobře neplatí.“
Začal jsem po těch cestách, kterým se až mnohem později začalo říkat „zemské stezky“, chodit. A také o nich a přímo na nich točit, a v tomhle dokumentu se o to chci s vámi podělit.
Dojedu vždycky vlakem nebo autobusem do jednoho z měst nebo obcí, kudy zřejmě vedly, ujdu pěšky dvaceti až třiceti kilometrový úsek a pak se zase vrátím domů. Neprocházím je tedy takříkajíc na jeden zátah, ale na jednodenní etapy. Přímo na cestě jsem aspoň zatím přespával jen výjimečně. Trasu si vytipuji na internetu předem zhruba pruhem krajiny, kudy se zřejmě chodívalo a jezdilo už za středověku. Bývá to docela složitá záležitost si takovou cestu připravit. Místy jdu po turistických jindy neznačených polních a lesních cestách, které už se dneska naštěstí dají celkem spolehlivě najít i na mobilních aplikacích. Prošel jsem takhle krajinou z Prahy až k Rajhradu u Brna, teď směřuji za Čáslavi směrem na Znojmo a došel jsem už do Jihlavy.
Ale dá se vůbec třeba taková „Libická“, „Haberská stezka“ nebo „Trstenická stezka“ a její trasa skutečně projít? Jak uslyšíte v pořadu od historiků i archeologa, tak vlastně nedá. Všechny ty názvy jsou vytvořené až mnohem později v 19. století a o jejich skutečném průběhu víme málo nebo skoro nic. S jistotou se dá určit jen jejich přibližný směr, koridor krajiny, kterou se ve starých dobách jezdilo a chodilo.
Věřte ale, že přesto stojí za to tím krajem chodit a může vám to přinést hluboký duchovní zážitek. Svou osobní zkušenost s tím má výtvarník Miloš Sláma, který pěšky absolvoval pouť z Polničky na Vysočině až do Říma. I jeho výpověď přináší vypravování o putování po starých cestách.
Související
-
Vít Pohanka: Santiniho pouť za dokonalostí. Kudy vedla životní dráha geniálního architekta?
Bez ohledu na to, jestli Santini pracoval na přestavbě vesnického hostince nebo rekonstrukci klášterního komplexu, zanechal na díle naprosto jedinečnou a osobitou stopu.
-
Vztah reálného prostředí a jeho obrazu v naší mysli. Jaký smysl pro nás má cestování?
Proč se chceme fyzicky ocitnout na „jiných“ místech? A nestačila by nám virtuální přítomnost v nich? Skrze paměť, fotografii, film, či literární obrazy?
-
Co spojuje divadlo a cestování? Změna stavu mysli a vykročení do neznáma
Hanka Malaníková se v ArtCafé setkává se třemi experimentálními divadelními cestovatelkami. Kam se vydává s Tygrem v tísni, Krajinou v baťůžku a Moetivi Karavanem?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.