Putování po starých stezkách. Pátrejte s námi po významu a trasách zemských cest

I když se dnes pro historické cesty na našem území používá termín „zemské stezky“, je to romantický výmysl obrozenců. Potvrzuje Alena Karlíková, etymoložka z Ústavu pro jazyk český Akademie věd: „To slovo cesta je zcela obecné a oni chtěli použít nějaké příznakovější slovo. Zdálo se jim možná takové archaičtější a líp se jim hodilo do toho sousloví.“

Ráno na cestě zvané Libická stezka mezi Žďárem a Velkým Meziříčím|foto:Vít Pohanka, Český rozhlas

A proto také historikové jako Tomáš Klimek z Národní knihovny, který se problematikou historických cest zabývá, říkají: „Nemám příliš rád to sovo stezka. Ono to evokuje nějakou obtížně prostupnou cestu, kterou si musíme klestit hustým pralesem. To je taková romantizující představa, která s tím, jak to reálně ve středověku nebo i pozdějším období vypadalo, dost dobře neplatí.“

Začal jsem po těch cestách, kterým se až mnohem později začalo říkat „zemské stezky“ chodit. A také o nich a přímo na nich točit, a v tomhle dokumentu se o to chci s vámi podělit.

Krajina stezek mezi Kouřimí a Kolínem|foto:Vít Pohanka, Český rozhlas

Dojedu vždycky vlakem nebo autobusem do jednoho z měst nebo obcí, kudy zřejmě vedly, ujdu pěšky dvaceti až třiceti kilometrový úsek a pak se zase vrátím domů. Neprocházím je tedy takříkajíc na jeden zátah, ale na jednodenní etapy. Přímo na cestě jsem aspoň zatím přespával jen výjimečně. Trasu si vytipuji na internetu předem zhruba pruhem krajiny, kudy se zřejmě chodívalo a jezdilo už za středověku. Bývá to docela složitá záležitost, si takovou cestu připravit. Místy jdu po turistických jindy neznačených polních a lesních cestách, které už se dneska naštěstí dají celkem spolehlivě najít i na mobilních aplikacích. Prošel jsem takhle krajinou z Prahy až k Rajhradu u Brna, teď směřují za Čáslavi směrem na Znojmo a došel jsem už do Jihlavy.

Čtěte také

Zaváté končiny karlovarské aneb Z Karlových Varů do kopců a strání

Ale dá se vůbec třeba taková „Libická“, „Haberská stezka“ nebo „Trstenická stezka“ a její trasa skutečně projít? Jak uslyšíte v pořadu od historiků i archeologa, tak vlastně nedá. Všechny ty názvy jsou vytvořené až mnohem později v 19. století a o jejich skutečném průběhu víme málo nebo skoro nic. S jistotou se dá určit jen jejich přibližný směr, koridor krajiny, kterou se ve starých dobách jezdilo a chodilo.

Věřte ale, že přesto stojí za to tím krajem chodit a může vám to přinést hluboký duchovní zážitek. Svou osobní zkušenost s tím má výtvarník Miloš Sláma, který pěšky absolvoval pouť z Polničky na Vysočině až do Říma. I jeho výpověď přináší vypravování o putování po starých cestách.