Amerika ve Zlíně. Rozhlasové putování po slavné éře Baťova města

Firma Baťa vyrostla v obří obuvnický podnik sdružující výrobu, obchod, dopravu i finančnictví. Červené tovární budovy se staly symbolem národní hrdosti, prosperity a zlínské identity. Také Baťovské domky pro zaměstnance firmy představovaly ve své době nadstandardní bydlení. Tomáš Baťa zastával názor, že základem úspěšné práce je estetika prostředí. Prostor, v němž se člověk cítí příjemně.

Když jedeme autem do Zlína, co vidíme?

„Když přijíždím autem směrem od Otrokovic, vidím naprosto nic neříkající globalizovaný svět autosalonů a supermarketů. To tak působivé není, ale z opačné strany, když přejedete hřbet kopce třeba od severu, otevře se odtud nádherný pohled na továrnu a pravidelnost struktury města. Vidíte budoucnost a naději průmyslového věku,“ říká v dokumentu Petr Stanický, vedoucí Ateliéru designu skla na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně.

„Tomáš Baťa pobýval v Americe v rozmezí let 1900 až 1905. Byl vizionář, sbíral zkušenosti. Založil tam i továrnu, ale nefungovala, tak ji zavřel a vrátil se domů. V Americe se setkal s Fordovými závody, viděl automatizované stroje, pásovou výrobu. Výrobu bot pak měl založenou také na pásové výrobě. Celou výstavbu Zlína koncipoval jako na běžícím pásu. Amerika určitě inspirací byla.“ říká Ladislava Horňáková, vedoucí odborného oddělení Krajské galérie výtvarného umění Zlín.

Mezi vrcholná díla moderní československé konstruktivistické architektury mezi dvěma válkami je administrativní budova Mrakodrap firmy Baťa (označena číslem 21). Dokončena byla v roce 1938 podle projektu architekta Vladimíra Karfíka. Jednalo se technologicky o jednu z nejvýznamnějších staveb ve střední Evropě.

Zlín je moravský Hollywood  

Jan Antonín Baťa, který v roce 1932 převzal koncern pro tragicky zesnulém nevlastním bratrovi Tomášovi, vypsal tendr na obsazení stálých míst scénáristy, režiséra, kameramana i ostatní štábní personál do oddělení výroby filmových reklam. „První se přihlásil Elmar Klos a přivedl s sebou pražského producenta Ladislava Koldu a Alexandra Hackenschmieda, kameramana, fotografa, střihače. Ti tři tvořili personální základ budoucích filmových ateliérů, vybudovaných na kopci Kudlově, vzdáleném od ruchu hlučícího města. V zimě 1935 se začalo stavět. V polovině roku 1936 odsud vyšel první film, reklama na Baťovy galoše,“ říká Jaromír Hasoň, režisér dokumentarista a znalec historie kudlovských filmových ateliérů.

Nápisy na zdi Baťova závodu: Budujeme velký Zlín. Bouráme minulé století. Provádíme regulační plán. Neděláme dluhy. Buď práci čest. Hnacím motorem města byl Baťův podnik. Baťovské krédo bylo: „Co se hýbe, žije, co stojí, hnije.“ Organizujícím principem rozhlasového dokumentu je pohyb, dynamika. Osobní zážitek rozhlasového dokumentaristy v přímé interakci s erudovanými zlínskými respondenty. Mikrofonem hmatat zvuky. Mozaika zvukových záběrů města doplněná hudbou George Gershwina a Ervína Schulhoffa. Identita Zlína nahlížená prizmatem zhmotněných dobových baťovských vizí.