Památkově chráněná atmosféra

Slovo "své" je tady namístě víc, než kdekoliv jinde. Oni ho s láskou koupí, opraví, nablýskají. Přitom o jednotlivých předmětech vědí snad všechno. Celým filmem tak prolíná láska k povolání, které se mnohdy dědí z generace na generaci a také, což není ve světě obchodu úplně obvyklé, přátelství jednotlivých kolegů na trhu.

Filmařům se na Bleším trhu podařilo najít i jednoho krajana. Jeho výpověď je jedinou češtinou, kterou ve filmu uslyšíme. Snímek je totiž ponechán bez komentáře (francouzština je samozřejmě doplněna titulky), což s dobře vybranou hudbou umocňuje jeho podmanivou náladu.

Pařížský Bleší trh navštíví sedm milionů lidí ročně - je tak čtvrtým nejnavštěvovanějším místem Francie. Zdaleka sem nechodí jen kupující. Francouzi i cizinci chtějí nasát jedinečnou atmosféru místa a prohlédnout si předměty, které používali jejich předkové. Mnohé z nich se prodejem dostanou do ciziny. "Nevadí nám to. Vždyť spousta takových vzácných věcí by byla jinak zničena," říká k tomu jedna z trhovkyň. "Nejsme proti vývozu, ale zároveň je třeba ctít tradice," doplňuje ji kolega. Bleší trh v Paříži tradice ctí. I proto byl vloni vyhlášen Národní kulturní památkou. Zřejmě poprvé tak je památkově chráněna atmosféra. Snímek Pařížské břicho vzpomínek ji zaznamenává věrně a se zjevnou úctou.