Pak již nebude ani Bohumil, ani Hrabal
Do svých dvaceti let neměl Bohumil Hrabal, jeden z největších českých spisovatelů 20.století, ani zdání, co je to literatura. Na střední škole téměř trvale propadal ze všech předmětů včetně češtiny. Až náhle v roce 1935 došlo k proměně a Hrabal začal psát pod vlivem četby Ungarettiho, Apollinaira Baudelaira i Nezvala své první impresionistické verše - o láskách, maloměstských zákoutích a toulkách krajinou.
Někdy počátkem roku 1947 si sám pro sebe Bohumil Hrabal sestavuje výbor ze své dosavadní "veršované tvorby" s důrazem na básně posledních let. Sbírce, která je jakýmsi bilancováním 34 letého autora,dává Hrabal název "Ztracená ulička", což může být vzhledem k době i obsahu sbírky název vskutku symbolický.
Souzvuk z ranné básnické tvorby Bohumila Hrabala připravil Tomáš Mazal.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
