Pak již nebude ani Bohumil, ani Hrabal

17. září 2006

Do svých dvaceti let neměl Bohumil Hrabal, jeden z největších českých spisovatelů 20.století, ani zdání, co je to literatura. Na střední škole téměř trvale propadal ze všech předmětů včetně češtiny. Až náhle v roce 1935 došlo k proměně a Hrabal začal psát pod vlivem četby Ungarettiho, Apollinaira Baudelaira i Nezvala své první impresionistické verše - o láskách, maloměstských zákoutích a toulkách krajinou.

Někdy počátkem roku 1947 si sám pro sebe Bohumil Hrabal sestavuje výbor ze své dosavadní "veršované tvorby" s důrazem na básně posledních let. Sbírce, která je jakýmsi bilancováním 34 letého autora,dává Hrabal název "Ztracená ulička", což může být vzhledem k době i obsahu sbírky název vskutku symbolický.

Souzvuk z ranné básnické tvorby Bohumila Hrabala připravil Tomáš Mazal.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.