Pádraic Ó Conaire: Vyhnanství

Pádraic Ó Conaire se narodil v Gaillimhi (Galway), ve dvanácti letech osiřel a vyrůstal u příbuzných na venkově v conamarském kraji, kde si osvojil irský jazyk. Byl poslán do internátní školy, kde byl jeho spolužákem pozdější premiér a prezident Eámon de Valera. Brzy však ze školy odešel a zamířil do Londýna, kde se naplno začal věnovat psaní. Po bouřlivých životních peripetiích, mezi něž patří i účast v dublinském povstání v roce 1916, Ó Conaire, známý jako zdatný řečník, oblíbený společník a pijan, zemřel zcela sám v chudinském oddělní dublinské nemocnice.

Za svůj život napsal a vydal na 400 povídek a jeden román - Vyhnanství (Deoraíocht, 1911), mistrovské dílo pohybující se na pomezí realismu, halucinace a černé grotesky. Jeho vydání bylo pro irský svět velkou událostí. Postihl v něm pro Irsko klíčové a bolestné téma - vleklý exodus, vyplývající do značné míry z nepsaného zákona, že dědit může pouze jeden syn, byl neduhem takřka celonárodním. Hlavní hrdina a vypravěč románu Maoláinův Micheál odchází podobně jako řada dalších Irů hledat štěstí do Londýna. Vysněné jmění, které potřebuje vydělat, aby se mohl oženit se svojí milou, však nezíská. Následkem střetu s automobilem přijde o ruku a o nohu a to poznamená jeho další osudy.

Téměř sto let od prvního vydání románu spíše přidalo na síle, téma vyhnanství nepřestává být aktuální v žádné ze svých podob. Současnému čtenáři se může mimoděk vybavit také dílo Samuela Becketta nebo Davida Lynche (Mazací hlava, Sloní muž). Vzhledem k tomu, že až do roku 1995 existoval tento román pouze v irštině, můžeme jej však stěží považovat za přímý zdroj inspirace. Jakkoliv přímé souvislosti se na první pohled nabízejí.

Historicky první překlad románu z irštiny do češtiny pořídila Daniela Furthnerová. V režii Petra Dufka účinkuje Igor Bareš.