Osudy Petra Skoumala. Rozhlasové vzpomínání skladatele, klavíristy a zpěváka

Jeho rodiče byli překladatelé a literární kritici, kmotrem pak katolický spisovatel Jan Čep. Vzhledem k matčině židovskému původu byl otec ke konci války odeslán do sběrného tábora v rakouském Klettendorfu. V koncentračních táborech zahynula velká část rodiny z matčiny strany.

Petr projevoval velké hudební nadání už od malička. Hrál na klavír, zpíval a se zaujetím poslouchal v rádiu Voskovce a Wericha, kteréž to tři činnosti měly zásadní vliv na jeho budoucnost. Díky zpěvu se dostal k filmu. Zpíval totiž ve sboru Schola kantorum, kam si filmaři jednoho dne přišli vybrat děti do Vávrova snímku Nezbedný bakalář (1946).

Petr Skoumal vystudoval konzervatoř a poté brněnské JAMU. Již během studií začal psát scénickou hudbu a písničky, zároveň začal externě spolupracovat s Českým rozhlasem. Od roku 1966 se angažoval v Činoherním klubu jako režisér a hudební dramaturg. Zde také naplno propukla jeho spolupráce s Janem Vodňanským, se kterým psali koláže parodických scének a básní. Vyvrcholením této spolupráce bylo v roce 1969 poprvé uvedené představení S úsměvem idiota. Následovala představení Hurá na Bastilu nebo S úsměvem Donkichota, vedle toho dvojice uváděla svůj program i v Divadle hudby nebo v Ateliéru. V dobách normalizce ale byla tato představení postupně zakazována a odstrkována do malých klubů zejména mimo Prahu, až zcela zanikla a dvojice Skoumal – Vodňanský se rozpadla. Spolupráci obnovili až po roce 1989.

Jan Vodňanský, Petr Skoumal, 2011|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

V 80. letech se Petr Skoumal osamostatnil a věnoval se především písňové tvorbě a skládal i hudbu k filmům a večerníčkům. Psal hudbu pro řadu interpretů, sám byl určitou dobu člen kapely Etc... Vladimíra Mišíka a spolupracoval také s Michalem Prokopem. Vystupoval i v dětských představeních v Divadle v Dlouhé.