Osudy Ivana Klánského. Rozhlasové vzpomínky klavírního virtuóza a pedagoga

Ačkoliv jeho rodiče nebyli hudebníci, pomohli mu svět hudby objevit. „Otec se mě snažil brát na opery. Samozřejmě to bylo něco za něco,“ popisuje protagonista s humorem. „Když jsme vyšli potom z Národního divadla, tak jsme šli pěšky přes Václavské náměstí k nám nahoru na Vinohrady. Tam byly stánky s buřty a klobáskami. Vždycky když jsem tu operu vydržel, tak jsem věděl, že bude i párek a hořčicí na Václaváku u stánku.“

Občas jsem musel nějakou facku přežít. To bylo to motto: Dobrý klavírista musí zahrát kdykoliv, v jakémkoliv sále, na jakémkoliv klavíru, jestli je mu zima, nebo horko.

Ivan Klánský

Známý je ale i svými dalšími zálibami, které jsou hudbě vzdálené. „Cestování, šachy, numerika, to všechno mě bavilo už od základní školy a to jsou i věci, které mě celý život provázely.“ O tom všem si poslechněte ve vltavských Osudech.