Osudy Františka Hodonského. Rozhlasové vzpomínání malíře, grafika, sochaře, básníka a vysokoškolského pedagoga
Dětství strávené mezi Břeclaví a Moravským Pískem, toulky tajemnou krajinou lužních lesů, výpravy do světa výtvarného umění pod vedením svého otce, studia na pražské AVU, kam se později vrátil jako pedagog, zaměstnání v propagaci i na stavbách, restaurování, ateliér v pražské Podbabě, pořízení chalupy v Holostřevech – na to vše vzpomíná František Hodonský. V každém díle zazní jedna báseň Františka Hodonského.
Dozvíme se mimo jiné, proč dal na čas před malbou přednost dřevořezům, čím ho inspiruje hudba, do kterých krajin se neustále vrací, proč maluje prsty nebo také borovými šiškami.
František Hodonský se narodil v rodině malíře-krajináře a grafika Františka Hodonského st. Ten předurčil životní dráhu svého syna nejen svou profesí, ale také tím, že ho bral na výpravy do tajemných zákoutí lužních lesů. Fascinace nekonečnou škálou zeleně, kterou zde František Hodonský objevil, ho provází po celý život.
V letech 1959–1963 navštěvoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, kde byl jeho hlavním pedagogem Vladimír Hroch. Od roku 1963 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru krajinářské a figurální malby u prof. Františka Jiroudka. Absolvoval také kursy grafických technik u prof. Ladislava Čepeláka.
Studia ukončil roku 1969 a nastoupil jako propagační výtvarník nejdříve do Výstavnictví Praha později do Ústředního kulturního domu železničářů. Dva roky pracoval jako tapetář v Pozemních stavbách Praha. Poslední dva roky před revolucí se živil jako restaurátor. Vedle těchto zaměstnání se věnoval volné tvorbě. Samostatně vystavuje od roku 1976 a je zastoupen v řadě českých galerií včetně Národní galerie.
Roku 1990 byl jmenován docentem a vedoucím ateliéru krajinářské a figurální malby na Akademii výtvarných umění v Praze, v letech 1991–1997 zde působil jako profesor malby. Později působil na Akadémii umenia v Banské Bystrici.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
