Osudy Heleny Wernischové. Rozhlasové vzpomínání malířky, ilustrátorky a grafičky

13. září 2024

Helena Wernischová se narodila v roce 1942 v Praze, vystudovala průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Maturovala na začátku šedesátých let, kdy se také provdala za básníka Ivana Wernische.

Technická spolupráce: Jiří Benák
Připravil: Jiří Kamen
Premiéra: 9. 9. 2024

Ilustrovala asi 100 knižních titulů, včetně „Kašpara noci“ Aloysia Bertranda, v poslední době spolupracovala jako ilustrátorka s Václavem Cílkem nebo Radkem Malým.

Kritikové v souvislosti s kreslířkou a malířkou píší o její lyrice a fantaskním pohledu na svět, o smyslu pro grotesku a absurditu. Upozorňují na vlivy surrealismu, Hieronyma Bosche nebo Alfreda Kubina. Oceňují jemné předivo černých skrumáží, tajemných ochmýření s vystřelujícími tenkými linkami, „nasněžených“ černých bodů jejích černobílých pérovek.

Od poloviny sedmdesátých let vytvářela Wernischová v jediném exempláři samizdatové periodikum „Melancholie“. Její múzou byla slavná Dürerova rytina. Své periodikum charakterizuje jako svobodný prostor, hru, „šuplík“ na marginální nápady a deník. S odstupem času se „Melancholie“ staly originálním časosběrným dokumentem.

Wernischová se svým naturelem a inspirací začleňuje do řady romantiků, pro něž je poezie všemocnou aktivitou neznající žádných hranic. 
Josef Kroutvor

Romantici vždy pěstovali vzájemnou souvztažnost mezi literaturou a výtvarným uměním. Jejich kresby měly deníkový ráz stejně jako psané útvary. Také Wernischová podobným způsobem komentuje svá témata. Kresba průběžně doprovází život a zaznamenává události vnitřní a vnější,“ píše Josef Kroutvor.

autor: Jiří Kamen
Spustit audio

Související