Osudy Heleny Wernischové. Rozhlasové vzpomínání malířky, ilustrátorky a grafičky
Helena Wernischová se narodila v roce 1942 v Praze, vystudovala průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Maturovala na začátku šedesátých let, kdy se také provdala za básníka Ivana Wernische.
Ilustrovala asi 100 knižních titulů, včetně „Kašpara noci“ Aloysia Bertranda, v poslední době spolupracovala jako ilustrátorka s Václavem Cílkem nebo Radkem Malým.
Kritikové v souvislosti s kreslířkou a malířkou píší o její lyrice a fantaskním pohledu na svět, o smyslu pro grotesku a absurditu. Upozorňují na vlivy surrealismu, Hieronyma Bosche nebo Alfreda Kubina. Oceňují jemné předivo černých skrumáží, tajemných ochmýření s vystřelujícími tenkými linkami, „nasněžených“ černých bodů jejích černobílých pérovek.
Od poloviny sedmdesátých let vytvářela Wernischová v jediném exempláři samizdatové periodikum „Melancholie“. Její múzou byla slavná Dürerova rytina. Své periodikum charakterizuje jako svobodný prostor, hru, „šuplík“ na marginální nápady a deník. S odstupem času se „Melancholie“ staly originálním časosběrným dokumentem.
Wernischová se svým naturelem a inspirací začleňuje do řady romantiků, pro něž je poezie všemocnou aktivitou neznající žádných hranic.
Josef Kroutvor
„Romantici vždy pěstovali vzájemnou souvztažnost mezi literaturou a výtvarným uměním. Jejich kresby měly deníkový ráz stejně jako psané útvary. Také Wernischová podobným způsobem komentuje svá témata. Kresba průběžně doprovází život a zaznamenává události vnitřní a vnější,“ píše Josef Kroutvor.
Související
-
Od tabletu k linu. Chyby už mi nevadí přiznávat a přelepovat, říká ilustrátorka Magdalena Rutová
Nejvíc na světě ji baví kreslení a psaní. Je známá jako autorka linorytů, této techniky se ale nedrží striktně; vždy čeká, o co si daný formát řekne.
-
V období trablů jsem nedokázala ani kreslit, říká ilustrátorka Andrea Tachezy
Ilustrátorský rukopis Andrey Tachezy kombinuje smysl pro detail a křehkost, coby výtvarnice ovládá řadu technik, kromě grafiky i práci s textilem či pohyblivým obrazem.
-
Jan Nebeský se vrací na první scénu. V inscenaci Wernisch rozvine pásmo sestavené z básníkovy tvorby
Potřeba a neschopnost utéct do jiného světa a zároveň vědomí, že náš svět končí a přitom se nic nestane. To je důležitý motiv poezie Ivana Wernische.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
