Osudy Heleny Wernischové. Rozhlasové vzpomínání malířky, ilustrátorky a grafičky
Helena Wernischová se narodila v roce 1942 v Praze, vystudovala průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech. Maturovala na začátku šedesátých let, kdy se také provdala za básníka Ivana Wernische.
Ilustrovala asi 100 knižních titulů, včetně „Kašpara noci“ Aloysia Bertranda, v poslední době spolupracovala jako ilustrátorka s Václavem Cílkem nebo Radkem Malým.
Kritikové v souvislosti s kreslířkou a malířkou píší o její lyrice a fantaskním pohledu na svět, o smyslu pro grotesku a absurditu. Upozorňují na vlivy surrealismu, Hieronyma Bosche nebo Alfreda Kubina. Oceňují jemné předivo černých skrumáží, tajemných ochmýření s vystřelujícími tenkými linkami, „nasněžených“ černých bodů jejích černobílých pérovek.
Od poloviny sedmdesátých let vytvářela Wernischová v jediném exempláři samizdatové periodikum „Melancholie“. Její múzou byla slavná Dürerova rytina. Své periodikum charakterizuje jako svobodný prostor, hru, „šuplík“ na marginální nápady a deník. S odstupem času se „Melancholie“ staly originálním časosběrným dokumentem.
Wernischová se svým naturelem a inspirací začleňuje do řady romantiků, pro něž je poezie všemocnou aktivitou neznající žádných hranic.
Josef Kroutvor
„Romantici vždy pěstovali vzájemnou souvztažnost mezi literaturou a výtvarným uměním. Jejich kresby měly deníkový ráz stejně jako psané útvary. Také Wernischová podobným způsobem komentuje svá témata. Kresba průběžně doprovází život a zaznamenává události vnitřní a vnější,“ píše Josef Kroutvor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
