Jan Nebeský se vrací na naši první scénu. V inscenaci Wernisch rozvine pásmo sestavené z básníkovy tvorby
Potřeba a neschopnost utéct do jiného světa a zároveň vědomí, že náš svět končí a přitom se nic nestane. To je podle dramaturgyně Národního divadla v Praze Jany Sloukové důležitý motiv poezie žijícího klasika Ivana Wernische, který se propsal i do inscenace nazvané lakonicky Wernisch. Tou se na prkna naší první scény vrací režisér Jan Nebeský. Na Nové scéně Národního divadla se premiérovému publiku představí dnes.
„Honza Nebeský se s Ivanem Wernischem zná osobně, nejenom skrz verše, takže je to zároveň obraz jejich přátelství. Já si myslím, že ta kombinace Wernisch-Nebeský tam tvoří nějaký nový svět. Kdyby Wernische dělal někdo jiný, bude to samozřejmě něco úplně jiného. Honza je člověk, který moc nepotřebuje, aby mu poplácávali lidi po ramenou, že se mu to povedlo, od toho je docela osvobozený. Ale myslím, že tady mu hodně záleží na tom, aby udělal Ivanovi radost,“ podotýká herečka Lucie Trmíková. V reportáži se dozvíte, jak může inscenace udělat radost i dalším divákům.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Umberto Eco: Foucaultovo kyvadlo. Napínavý příběh tajemných spiknutí, nebo úvaha o realitě a fikci?
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
