Osudy Davida Radoka. Rozhlasové vzpomínání operního režiséra
David Radok se ve vltavských Osudech vrací k dětství, rodičům i svým začátkům. Hovoří o práci operního režiséra, srovnává společnost švédskou a českou, hodnotí spolupráci s různými operními domy a nechává posluchače nahlédnout i do svého volného času, kdy se věnuje hře na kytaru, výtvarné práci a občas i scénografii.
David Radok se narodil 28. července 1954 do rodiny významného divadelního a filmového režiséra Alfréda Radoka, která po sovětské invazi v roce 1968 emigrovala do Švédska. Po řadě různých divadelních profesí se od roku 1980 věnuje operní a také činoherní režii. Počátkem 90. let se po letech vrátil do Prahy, kam poté natrvalo přesídlil.
Jeho inscenací Mozartova Dona Giovanniho bylo po kompletní rekonstrukci znovuotevřeno Stavovské divadlo. V Národním divadle poté Radok inscenoval například Šostakovičovu Lady Macbeth Mcenského újezdu nebo Bergova Vojcka. V roce 2008 režíroval první uvedení hry Václava Havla Odcházení v Divadle Archa.
V posledních letech se Radok pravidelně vrací do Národního divadla Brno, kde uvedl například světovou premiéru opery Marko Ivanoviće Monument, pro kterou napsal libreto, a dále Brittenova Petera Grimese, Straussovu Salome nebo Dvořákovu Rusalku.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Otokar Fischer: Karlštejn. Romantická komedie o porušení jednoho zákazu
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
-
Dar osudu, Mrtvá a Mrtví se nevracejí – povídky nonkonformní spisovatelky Florbely Espancy
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
