Osudy Zdeňka Hrona. Rozhlasové vzpomínání básníka, překladatele a pedagoga

Zdeněk Hron (*1944, České Budějovice) vystudoval anglistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích působil jako pedagog v pražské Státní jazykové škole, později se stal překladatelem z angličtiny na volné noze a redaktorem. Od konce devadesátých let zastával funkci kulturního atašé Velvyslanectví České republiky v Londýně.

Překládá poezii, prózu i drama – mimo jiné Williama Shakespeara (Sonety, Hamlet, Král Lear) nebo historické a esejistické tituly autorů jako Henry Kissinger či Brendan Simms. Je také básníkem, editorem a sestavovatelem řady antologií, i autorem více než deseti básnických sbírek (Posunutý poledník, Vyhlazená léta, Blboun nejapný, Řeka v dešti, Ve víru rorýsů, Pan Mortovivo a další). 

Ve svých Osudech vypráví o rodinném zázemí, studentských letech na Karlově univerzitě a učitelích, kteří formovali jeho jazykový cit. S jemnou ironií i nostalgií popisuje atmosféru české překladatelské scény, vzpomíná na pedagogická léta na jazykové škole a na setkání s kolegy, žáky i přáteli, kteří mu v průběhu let vstoupili do života. Vrací se také k Londýnu, městu svého srdce, kde zastupoval českou kulturu a poznával zblízka anglický život – v muzeích, galeriích i v krajanských komunitách. 

Pět epizod jeho vyprávění tvoří souvislý příběh člověka, který celý život stojí v pozadí velkých děl, a přesto zůstává jejich součástí. Vypráví klidně, přesně, s noblesou – jako někdo, kdo rozumí slovům i lidem, kteří jimi žijí.