Osudy Cyrila Höschla. Vzpomínání uznávaného psychiatra, popularizátora vědy a vysokoškolského pedagoga

Nejdříve neměl v plánu studovat medicínu, když se na ni však dostal jako na první vysokou školu ze všech, nastoupil v roce 1968 na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Sám k tomu dodává:

To bylo měsíc po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy, což jsme v tom věku vnímali s původním ostrým vědomím, jak říká Vaculík, které už nadosmrti nezůstane nepoznamenáno tímto zážitkem.

Höschl zažil tehdejší studentskou stávku a dodnes na tento osudový milník našich dějin vzpomíná s jistou hořkostí.

Během studia medicíny se setkal s významnými lékařskými a vědeckými osobnostmi, jako například s profesorem Schindlerem. Po absolutoriu ho osud nakonec zavál do Výzkumného ústavu psychiatrického v Bohnicích.

Přijímal ho profesor Lubomír Hanzlíček, pozoruhodná postava české psychiatrie. Tento svérázný polyglot a propagátor partnerského přístupu k pacientům, měl na Höschla velký vliv.

Se sametovou revolucí přišly nové úkoly a výzvy. Profesor Höschl se stává děkanem 3. lékařské fakulty a ředitelem Psychiatrického centra Praha (PCP), ve které se přeměnil dosavadní Výzkumný ústav psychiatrický.

Patří do okruhu intelektuálů kolem prezidenta Václava Havla a zasazuje se o změny ve svém oboru i změny celospolečenské. Setkává se spolu s ostatními významnými osobnostmi kulturního, vědeckého, akademického a společenského života například s anglickou královnou a s princeznou Dianou.

V letech 2007–2008 byl prezidentem Evropské psychiatrické asociace. Později zakládá spolu s několika spolupracovníky Národní ústav duševního zdraví (NUDZ), který nahradil PCP. Výstavba ústavního komplexu v Klecanech byla velice náročná.

Když se tady do něčeho velkého pustíte, tak jste jednou nohou stále kriminalizováni, nikdo vám nevěří, že to děláte z dobré vůle.

Tak hodnotí své tehdejší angažmá Höschl, který pak byl šest let ředitelem ústavu. Na toto své „dítě“ je hrdý a vidí v moderním zařízení velký vědecký přínos, ale oceňuje i nadstandardní propacientský přístup.

V roce 2021 na post ředitele rezignoval. Může se konečně věnovat svým jedenácti vnoučatům, které má od svých čtyř dětí. S manželkou Jitkou je pojí celoživotní láska k hudbě a výtvarnému umění. S tím souvisí projekt Umění, cesta do duše, který se podařilo Höschlovi zrealizovat v prostorách NUDZ.

Kromě výtvarné části, která zahrnuje vypůjčená nebo darovaná díla současných renomovaných malířů a sochařů se v ústavu pravidelně konají koncerty klasické hudby v podání známých virtuózů. Na těchto akcích se potkávají návštěvníci z řad veřejnosti a pacienti ústavu.

Profesoru Höschlovi byla zhruba před rokem diagnostikována multisystémová atrofie – vzácné onemocnění, které ovlivňuje funkci mnoha center v mozku. I proto je jeho artikulace místy setřená. Přestože je upoután na invalidní vozík a jak sám říká „vlastně na mně není nic, co by nebylo porouchaný,“ udržuje si obdivuhodný nadhled.