Osudy Milana Kňažka. Nejvíc si vážím své osobní svobody, říká herec, bývalý ministra zahraničních věcí a ministr kultury Slovenska

Zásadní pro Milana Kňažka bylo uvěznění jeho otce v takzvaných politických procesech padesátých let, kdy ho následně několik let neviděl. Uvěznění mělo vliv i na celou rodinnou situaci a taky na jeho názory a životní postoje v dalším životě.

Cesta k herectví u něj vedla přes recitaci. To, že mu jde, poznali učitelé už na základní škole a účast na recitačních soutěžích mu pomohla pak i na střední stavební průmyslovce. Po ní nějaký čas pracoval jako horník a kulisák v divadle. Následně ho přijali na herectví na VŠMU v Bratislavě.

„Podle mých pedagogů jsem měl problém s hlasem,“ vzpomíná v Osudech, kde přibližuje například stanislavského metodu herecké práce, vypráví o svém pedagogovi Andreji Bagárovi, ale o brigádě ve Francii domluvené v době uvolnění roku šedesát osm. Ze sbírání hroznů ve vinicích v Champagni byly tehdy dva roky strávené ve Francii, především v Paříži.

A jaký byl pro něj návrat do startující normalizace v Československu? „Když jsem odjížděl, byl jsem hrdý na zemi, z níž pocházím. Lidé měli pasivní rezistenci, poslechli vedení, že nebudou bojovat, ale v srpnu šedesát osm stejně nějak vojákům odporovali. Když jsem se vrátil po dvou letech, už to byli jiní lidé. Jejich pohledy byly sklopené, už k sobě neměli tak blízko a měli taky dál k nějaké naději ke svobodě.“

Role v divadle i ve filmu přicházely a Milan Kňažko se brzy stal populárním hercem. Od ctitelek mu chodily kilogramy dopisů denně. „Tehdy stačilo napsat Milan Kňažko Československo a pošta je vždy doručila.“ Herec s pevným přesvědčením, který vrátil titul zasloužilého umělce, se po změně režimu v roce 1989 a taky při rozdělování Československa stal zásadní politickou postavou.

„Jedno je jisté, nikdy jsem se nezpronevěřil svému přesvědčení, že to, co dělám, je třeba udělat. A že to tedy chci udělat dobře a správně,“ konstatuje. „To, že se staly chyby, o tom nepochybuju, samozřejmě. Ale není možné hodnotit danou situaci na základě poznání, které tehdy nebylo možné ani přístupné.“