Osudy Bauhausu

Výtvarná škola Bauhaus vznikla v německém Výmaru v roce 1919. Architekt Walther Gropius, který ji založil, si kladl za hlavní cíl obnovu jednoty umění pod vedením architektury a obnovu těsného vztahu umění a řemesla. Umění a technika mají vytvořit nový celek. Konečným cílem vší výtvarné činnosti se má stát stavba. Každý student Bauhausu se musel naučit řemeslu.

12 fotografií

Škola přitáhla velké umělecké talenty výtvarného umění 20. století a podle historiků umění se v tomto ohledu podobala Florencii v době renesance nebo Paříži konce 19. století. Gropiovi se podařilo shromáždit řadu velkých osobností výtvarného umění. Do Výmaru přišli malíři Vasilij Kandinskij a Paul Klee nebo fotograf, malíř a sochař László Moholy-Nagy.

Právě v příbězích malířů Kleea a Kandinského, fotografa Moholy-Nagy a architektů Gropia a Miese van der Rohe, který se stal ředitelem školy ke konci její existence, můžete sledovat osud Bauhausu a také Výmarské republiky, jejíž demokratická atmosféra umožnila existenci takové experimentátorské instituce. Bauhaus a demokracie skončily v Německu současně: v roce 1933. Pětidílný cyklus pro rozhlas připravil Jiří Kamen.

Každý, kdo sedí na židli s trubkovou ocelovou konstrukcí, používá nastavitelnou lampu, nebo bydlí v domě z částečně nebo zcela prefabrikovaných segmentů, může blahořečit či proklínat designérskou revoluci, kterou z valné části uskutečnil Bauhaus.
Will Gompertz, historik umění

Bauhaus se stal legendou a zároveň tradicí. Moderní výtvarné školy od něj převzaly „základní kurzy“, zájem o studium materiálu, o teorie barev a trojrozměrného návrhářství. V jistých ohledech navazují i na výchovné experimenty, se kterými začal Gropius a jeho spolupracovníci před sto lety v Německu.