Opustily Hradčany a žijí uprostřed stavby. Bosé karmelitky staví nový klášter, pak se vrátí do papežské klauzury

Chátrající památkově chráněný areál nedaleko Prahy si vybraly po letech hledání, ačkoli láska na první pohled to zrovna nebyla. „V klášteře na Hradčanech jsme začaly mít zdravotní problémy a také jsme byly čím dál víc obklopené hlukem. Konaly se tam koncerty, návštěvy státníků, natáčely se filmy. V roce 2005 jsme učinily rozhodnutí se přestěhovat, ale vhodný pozemek jsme hledali jedenáct let,“ popisuje sestra Milada, která má stavbu kláštera na starost.

Budoucí klášter v Drastech v Praze – východ|foto:Magdaléna Medková, Český rozhlas (5000442)

Řádovou sestrou je už 29 let, ale poslední roky jsou pro ní i ostatní řeholnice výjimečné. Bosé karmelitky se věnují modlitbě za svět a žijí kontemplativním způsobem života v papežské klauzuře, takže z kláštera skoro nevycházejí. „V rámci denního řádu je velký důraz kladen na samotu a mlčení, abychom skrze modlitbu mohly být ve světe hlouběji přítomny,“ popisuje setra Milada.

Budoucí klášter v Drastech v Praze – východ|foto:Magdaléna Medková, Český rozhlas (5000442)

Devítka řeholnic si je vědoma toho, že žijí v historickém okamžiku své komunity. Denně tráví zhruba pět hodin na stavbě, jsou obklopeny dělníky, brigádníky, chodí za nimi i lidé z okolí. „Je to obohacující i vyčerpávající. Protože normálně jsme uzavřené a žijeme v papežské klauzuře, kolují o nás různé mýty. Občas se stane, že za námi přijdou lidé a mají vůči nám určitý ostych, nevědí, co od nás mají čekat, jak se budeme chovat. Ale myslím, že brzy pochopí, že jsme úplně normální ženy,“ směje se sestra Milada.

Žádné skříně, jen postel a stůl

O koupi památkově chráněného areálu v Drastech, který se v poslední fázi restitucí vrátil Vyšehradské kapitule, začala komunita Karmel sv. Josefa uvažovat v roce 2016. Peníze na něj ale neměla, a tak prodala klášter na Hradčanech, ve kterém s přestávkami sídlila od konce 18. století. „Nakonec ho koupil dobrodinec našich bratří, bosých karmelitánů. Prodej nám pokryl 60 procent nákladů na obnovu areálu, ale 40 procent nám stále chybí,“ popisuje sestra Milada. A dodává: „Areál by stál daleko víc peněz, kdybychom všechno nechaly dělat firmy, proto jsme se rozhodly hodně věcí dělat svépomocí. Pomocné práce jako je obdělávání pozemku nebo likvidace skládek děláme my, sestry. A od roku 2018 pořádáme brigády.“

Řeholnice z komunity Karmel sv. Josefa v novém klášteře v Drastech v Praze – východ|foto:Magdaléna Medková, Český rozhlas (5000442)

Peníze se komunita snaží získat i prodejem uměleckých výrobků nebo ve veřejných sbírkách. Jedna by měla začít 1. listopadu, protože sestry potřebují peníze na dostavbu sýpky, do které se po dokončení rekonstrukce natrvalo přestěhují. „Každá sestra v ní bude mít svou celu o velikosti asi tři krát čtyři metry. Vejde se do ní jen postel a stůl. Podle řehole máme žít v chudobě, takže nemáme ani skříně, jen šuplíky pod postelí, do kterých se nám vejde oblečení pod hábit,“ směje se řeholnice.

Zatím sestry žijí provizorně v opraveném tzv. Panském domě, ze kterého bude v budoucnu dům pro hosty. Hotový je už i bytový dům pro nájemníky nebo veřejný lesopark u hlavní brány do areálu. Aktuálně se staví nejdůležitější část areálu – klášterní kvadratura s rajskou zahradou a s veřejnou kaplí zasvěcenou sv. Terezii z Avily. Kapkovitý tvar kaple se zvonicí bude symbolizovat jednu z největších mystických milostí této mystičky – probodení srdce andělem.