Odkud pramení násilí a brutalita, ptají se čeští filmaři snímkem Rekonstrukce

14. srpen 2018
Ze snímku Rekonstrukce

Na prestižním festivalu v Locarnu se v sekci krátkometrážních snímků promítal hraný debut Ondřeje Nováka a Jiřího Havlíčka. Na jednu z nejvýznamnějších filmových přehlídek se český film dostal po dlouhých sedmnácti letech.

„Zážitek to byl úžasný. Locarno je malé městečko v podhůří Alp, ve kterém se snoubí švýcarská bohatost s italskou živelností. Atmosféra festivalu je domácká a familiární a vybrané filmy většinou reprezentují nové tendence a způsoby filmového vyjadřování, což je neobyčejně inspirativní,“ popisuje dojmy z festivalu jeden z režisérů filmu Ondřej Novák.

Jak neukázat násilí

Čtěte takéPadl verdikt v případě dvou mladíků, kteří podle obžaloby v Pardubicích ubili bezdomovce

Společně s Jiřím Havlíčkem se vrátili k případu, který se stal v roce 2015 v Pardubicích. Dva mladiství kluci tehdy v parku na lavičce brutálně mučili a nakonec zabili místního bezdomovce. Přestože hlavním tématem pro ně bylo od počátku bezdůvodné násilí, rozhodli se ho ve filmu explicitně nezobrazovat. I proto se ve filmu střídají dvě paralelní narativní linie. První zachycuje jednoho z pachatelů, sedmnáctiletého Oldu, čekajícího na soud ve vazební věznici. Ta druhá záznam policejní rekonstrukce činu.

Ze snímku Rekonstrukce

Přestože jsme si vybrali konkrétní případ, v průběhu rešerše jsme zjistili, že takových činů se děje strašně moc, u nás i ve světě.
Jiří Havlíček

„Brzy jsme došli k tomu, že nechceme explicitně zobrazovat násilí. Naše diskuse tedy byla téměř celá o tom, jak ho neukázat. Pak přišel nápad udělat to jako policejní rekonstrukci, kterou bychom hrůznost celé věci jen naznačili a ve skutečnosti nechali, aby se všechno odehrávalo v divákově mysli“, doplňuje Ondřej Novák. „Tyhle případy se stávají u nás i ve světě. Jsou to většinou činy bezuzdné a velmi brutální. Chtěli jsme proto vytvořit obraz, který by provokoval k otázkám po podstatě věci a který by byl obecně platný“, dodal v ArtCafé druhý z režisérů Rekonstrukce Jiří Havlíček.

Nepsychologizovat, ale podívat se na věci z odstupu

To není jako, to je doopravdy! Výtvarník Jordan Wolfson chce, abychom zažili čisté násilí

Jordan Wolfson Colored sculpture 2016

Americký umělec Jordan Wolfson ve své tvorbě zpracovává témata násilí, židovství a politické korektnosti. Hlavním aktérem jeho nové instalace v Tate Modern je omlácená loutka chlapce spoutaného řetězy, která agresivně reaguje na návštěvníky výstavy.

Jedním ze záměrů tvůrců bylo nenabízet ve filmu interpretaci toho, kde se stala chyba, nechtěli vysvětlovat, co mladíky vedlo k  brutálnímu činu. Otázky po příčinách bezdůvodného násilí na nejbezbrannějších je ale provázely stále: „Byl to jeden z důvodů, proč jsme do toho vlastně šli. Už na začátku jsme ale se shodli na tom, že nechceme psychologizovat, že nechceme ukazovat osobní a rodinné pozadí pachatelů. A to i proto, že v průběhu rešerše jsme zjistili, že k páchání násilí neměli žádný přímý, ultimátní důvod“, vysvětluje v ArtCafé Ondřej Novák.

Ze snímku Rekonstrukce

Nebylo nám úplně jasné, odkud násilí a brutalita pramení a proč se tohle děje.
Ondřej Novák

Oba režiséři usilovali o to vytvořit filmem co nejautentičtější výpověď. I proto se rozhodli natáčet v autentickém prostředí věznice pro mladistvé ve Všehrdech, částečně s místními vězni. Ve filmu se tedy silně prolíná rovina dokumentu a fikce. Tu dokumentární kromě autentického prostředí a neherců podporuje i poslední záběr filmu - fotografie pořízená na místě činu.

V Locarnu to bylo tvrdé, ale nezapadli jsme

Krátký film, základ státu. Úspěch francouzského filmu začíná v Clermont-Ferrand

40. ročník filmového festivalu v Clermont-Ferrand

Jubilejní 40. ročník největšího filmového festivalu zaměřeného na krátkometrážní snímky právě skončil ve francouzském Clermont-Ferrand. Organizátoři vybírali z více než 6000 přihlášených snímků.

Díky silnému tématu i originální formě se letos Rekonstrukce probojovala do soutěžní sekce krátkých filmů prestižního filmového festivalu v Locarnu. Český film se tam v soutěžní sekci objevil naposledy před sedmnácti lety. Snímek Jana Němce Noční hovory s matkou si nakonec v roce 2001 z Locarna odnesl Zlatého leoparda v sekci video. Letošní konkurence byla podle obou tvůrců velká: „Bylo to tvrdé, náš film vybrali ze tří tisíc snímků z celého světa. Každý kraťas, který jsem v soutěži viděl, byl vysoce kvalitní, promyšlený do nejmenšího detailu“, konstatoval v ArtCafé Ondřej Novák. A Jiří Havlíček ho doplňuje: „Selekce filmů byla neuvěřitelně rozmanitá. V sekci s námi byla například černobílá portugalská adaptace Kafkovy povídky, skvěle natočená řecká absurdní komedie s velkým rozpočtem nebo americký fragmentární animovaný film bez narace. Bylo to neuvěřitelně zajímavé a myslím, že jsme v té konkurenci nezapadli, že jsme obstáli.“

Ze snímku Rekonstrukce

Rekonstrukce teď brzy poputuje dál, v plánu je severoamerická premiéra a několik premiér národních. Uvedení filmu by se brzy měli dočkat také diváci v Česku: „Plánujeme českou premiéru, která teoreticky proběhne v září. Moc bychom si přáli, aby si náš film našel cestu i k divákům doma,“ uzavírá Jiří Havlíček.

Celé ArtCafé, ve kterém své dojmy z letošního Sziget festivalu živě představil Ondřej Bambas a do kterého vybral hudbu aktuálních hostů budapešťského festivalu Jonáš Kucharský, si můžete poslechnout zde:

 

Spustit audio

Související