To není jako, to je doopravdy! Výtvarník Jordan Wolfson chce, abychom zažili čisté násilí

V roce 2012 se v Praze poprvé představil dnes už slavný americký umělec Jordan Wolfson. Jeho sólová výstava v galerii SVIT tehdy ještě nepůsobila tak kontroverzně, jako jeho pozdější práce.

Stereotypní zobrazení Žida od židovského kluka

Čtěte takéJordan Wolfson: Různé verze sebelásky a osamění

V rozhovoru pro Radio Wave Wolfson tedhy vysvětloval, proč ve svém videu Animation, Masks použil stereotypní zobrazení židovského muže. „Uvědomil jsem si, že v umění existuje určité hluché místo, co se týče zobrazení židů. Neviděl jsem mnoho prací, které by prezentovaly židovské postavy bez nějakého odkazu k holokaustu, bez toho, aby určitým způsobem přenášely na publikum pocit viny za tohle trauma. A chtěl jsem udělat něco, co by tohle neobsahovalo. Jiná věc je, že jsem sám žid a svým způsobem mi to dává před očima veřejnosti určitý souhlas s tím, že si mohu něco takového dovolit. Ale tenhle souhlas by neměl být důležitý, mělo by být jedno, jestli něco takového udělá třeba černoch nebo Číňanka. A pak by to bylo ještě zajímavější než když židovský kluk, tímhle způsobem zobrazí sebe sama.“

"Neviděl jsem mnoho prací, které by prezentovaly židovské postavy bez nějakého odkazu k holokaustu, bez toho, aby určitým způsobem přenášely na publikum pocit viny za tohle trauma. A chtěl jsem udělat něco, co by tohle neobsahovalo," říká o svém videu Animation, Masks Jordan Wolfson.|foto: Galerie Svit

Divadlo černé smrti

Čtěte takéO smrti rapu a sexuálním životě otroků z pohledu kulturního historika Derraise Cartera

Od roku 2012 se hodně věcí změnilo – americkým prezidentem se stal Donald Trump, světem otřásla uprchlická krize a Velká Británie se rozhodla odejít z Evropské Unie. Ve světě umění se skloňují termíny jako „kulturní apropriace“ a řeší se otázka, jestli se k násilí na Afroameričanech může vyjadřovat běloch. Jordan Wolfson na to stále intenzivněji reaguje. Na loňském Whitney Bienále v New Yorku vyvolal pozornost obraz Dany Schutz s názvem Open Casket. Jedná se o expresivní malbu, na které je vyobrazen čtrnáctiletý černošský chlapec Emmet Till, který byl v roce 1955 zlynčován za údajné flirtování s bělošskou ženou. Toto dílo vyvolalo protesty některých afroamerických umělců, kteří požadovali nejen odstranění díla, ale dokonce i jeho zničení.

Opravdové násilí

Výkřik je mezní situace, na kterou jsme si zvykli, tvrdí výtvarník Daniel Pešta

• Upravit
• Smazat

Výkřik není jen cyklus Peštových obrazů. Za kontinuální výkřik nad aktuálním stavem společnosti a směřováním člověka se dá bez nadsázky označit celé jeho dílo.

Na stejném Bienále představil Jordan Wolfson práci s názvem Real Violence. Diváci si nasadili brýle s virtuální realitou a byli svědky brutálního útoku muže s basebalovou pálkou na jiného muže. Oba byli běloši. Zvukový doprovod tvoří židovské zpěvy. Video trvá dvě a půl minuty a neposkytuje divákovi žádný kontext, žádný příběh ani důvod, proč k násilí došlo. Podle mnoha kritiků Wolfson násilí pouze zobrazuje, ale nijak ho neodsuzuje, ani nezaujímá žádný postoj. Ignoruje příčiny a následky, které má násilí v reálné světě. Sám Wolfson tvrdí, že se snaží vymazat jakýkoliv politický kontext, takže divák může zažít „čisté násilí“.

Někdo tě sleduje

V londýnské Tate Modern právě probíhá Wolfsonova výstava nebo spíše představení nazvané Colored sculpture. Hlavním aktérem je omlácená loutka chlapce, která má upevněný jeden řetěz na hlavě, druhý na ruce a třetí na noze. Jeřáby napínají řetězy a loutka létá vzduchem nebo sebou mlátí o zem. Oči, které ovládají senzory uvnitř hlavy, dokáží rozpoznat lidské tváře. Jakmile se objevíte v její blízkosti, pohled loutky vás začne sledovat. Tato animatronická plastika neboli loutka ovládaná počítačem vám pak začne říkat, co by vám ráda provedla, a sama se tak stává agresorem.

Představení Colored Sculpture je možné vidět v přesně určené časy až do 26. srpna v londýnské Tate Modern.

Celý díl ArCafé , ve kterém se debatovalo o současné situaci na FAMU, hodnotilo se nové album britských Arctic Monkeys a hrála hudba podle výběru Ondřeje Bambase, si můžete poslechnout zde: