Výkřik je mezní situace, na kterou jsme si zvykli, tvrdí výtvarník Daniel Pešta

12. březen 2018
Daniel Pešta: Genetické kódy - Carmens

Výkřik není jen cyklus Peštových obrazů. Za kontinuální výkřik nad aktuálním stavem společnosti a směřováním člověka se dá bez nadsázky označit celé jeho dílo.

Daniel Pešta se vyjadřuje k problémům násilí, diskriminace menšin nebo rozpadu lidské identity prostřednictvím široké škály technik a médií. Jejich rozptyl sahá od asambláže přes objekty a tradiční malbu až po videoart a konceptuální projekty. „Multimedialita je bezpochyby důležitou charakteristikou Pešty-umělce. Důležitější než forma je ale obsah, jeho politický a společenský náboj. U Dana je forma vždy podřízená obsahu.“ Okomentovala Peštovu tvorbu kurátorka výstavy DeTermination v Centru současného umění DOX Terezie Zemánková. Opravdovost, se kterou přistupuje k tvorbě, charakterizuje hned první obraz expozice. Krátký videoart, na kterém Pešta nenasytně spořádá bílou plastovou masku, kterou má předtím na tváři.

Osobní, nekompromisní postoj k umění i ke světu

Můžeme se vymanit ze své sociální a biologické determinace? Dox vystavuje Daniela Peštu

Puzzles, Daniel Pešta

Centrum současného umění Dox představuje dosud největší domácí prezentaci tvorby multimediálního umělce Daniela Pešty.

„Tento výjev je jedním z klíčů k výstavě. Nejde jen o podobenství o jakémsi narcistickém samožerovi, které má v současném světě celou řadu konkrétních předobrazů. Jde o otisk Danielovi vlastní tváře. Jako umělec jde s kůží na trh, umělecký projev je pro něj ryzím vyjádřením jeho společenských i hluboce privátních postojů," vysvětlila v ArtCafé kurátorka výstavy, která už svým názvem poukazuje k jednomu z klíčových témat Daniela Pešty.

„Téma determinace je pro mě zásadní, protože ukazuje, že často nemáme jinou volbu. Protože pakliže se narodím jako Rom v Lysé nad Labem a společnost mi nevytvoří prostor, abych se projevil jinak, než jak jsem od počátku vnímán, pak je tato moje nevýhoda celým mým životem prolnuta a těžko se stigmatizace zbavím,“ říká výtvarník.

Romové, Donald Trump i Ground Zero

Tématu stigmatizace romské menšiny a její obtížné integrace do společnosti se Daniel Pešta věnoval v projektu, který nazval „I was Born In Your Bed“. Ten prezentoval i na prestižním benátském Biennale v roce 2013. Na aktuální společenské a politické dění pak odpověděl například sousoším „Ground Zero“, ve kterém připomněl teroristický útok na newyorská Dvojčata v roce 2001. Na zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem reagoval v roce 2016 sugestivním obrazem Volby, na kterém dav amorfních postav s tvářemi zkroucenými v děsivém výkřiku následuje vůdce s rudým praporem.

Obraz, který by vyjadřoval současnou politickou situaci v Čechách nebo na Slovensku, by podle výtvarníka nevypadal o moc příznivěji: „Vnímám, že situace se stále přiostřuje. Fascinuje mě, jak se díky médiím stávají z politiků hvězdy, které z veřejného prostoru nemilosrdně vytěsňují všechno a všechny. Mají velmi silný hlas, dokážou skvěle manipulovat s davem. I proto jsem na obraze zobrazil hysterickou masu, která slepě následuje svého vůdce.“

Výkřik jako mezní stav lidské existence

Výkřik je jednou z metafor, která se v dílech Daniela Pešty objevuje opakovaně: „Výkřik je situace, která je díky mobilům, počítačům a televizím všude kolem nás. Je s námi, když se ráno probouzíme, nebo večer, když jdeme spát. Nezúčastněně sledujeme oběti nehod, válek nebo teroristických útoků, už nám to nepřipadá divné. Výkřik je memento, je to poslední stadium lidské tváře, které jsme si zvykli vnímat zcela samozřejmě. A to by nemělo tak být. Proto se na lidský výkřik snažím upozorňovat.“

Genetický kód a univerzální lidské vzpomínky

Dalším silným motivem Peštovy tvorby je individuální, neopakovatelná „cesta“ každého člověka a otázka jeho existenciální „paměti“. Té se dotkl například ve vizuálně podmanivém cyklu „Genetické kódy“. Do desítek pryskyřicových kvádrů zatavil ruličky fotografií, na kterých se objevují stovky bezejmenných lidských tváří.

„Jedním z témat Genetických kódů jsou univerzální lidské vzpomínky. S velkou vášní sbírám staré fotografie, ve kterých je vždy zakódovaný nějaký příběh, řada z nich má na rubu nějaký vzkaz. Ze svatby, vojny, války, promoce… To jsou pro mě velmi silné momenty, které se snažím vrátit zpět do hry. Skládám je do pryskyřičných cihel podle grafických vzorců, které z dálky připomínají tvar lidského genomu. Odtud už je nikdy nikdo nedostane, “ uzavírá výtvarník, jehož tvorba má kromě společensko-kritického rozměru i silnou dimenzi duchovní. Obě na sebe můžete nechat působit v Centru současného umění DOX, a to až do 7. 5. tohoto roku.

Celý záznam pořadu včetně dalších hostů a skladeb hudebnic ze současné alternativní scény, které při příležitosti Mezinárodního dne žen vybral Jonáš Kucharský, si můžete poslechnout zde: