Chtěl bych, aby Bo Hai viděly babičky, které znají Vietnamce jen přes pokladnu, říká režisér Duong

„V Česku vyrostla generace dvacátníků, kteří myslí jako Češi, mluví jako Češi, ale vypadají jako Vietnamci,“ řekl před třemi lety v jednom z rozhovorů Dužan Duong. Tehdy na sebe upozornil filmem Mat goc, „experimentálním dokuklipem“ na téma vykořeněnosti.

Osobní pohled na život vietnamské komunity v Česku nabízí i jeho aktuální snímek Bo Hai, který se v premiéře promítal na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě.

„Bo znamená táta a Hai je křestní jméno mého táty,“ říká scénárista a režisér Duong.  „Ten film není o ani tak příběhu, spíš jsem chtěl předat pocit, který prožívá kluk, co sedí za kasou.“

„Zemře jeho děda, a tak musí máma odletět do Vietnamu. Kluk zůstane s tátou ve večerce a celé léto tráví touhle rodinnou povinností. Připadá mu nespravedlivé, že chodil celý rok do školy a teď musí vysedávat v krámu,“ popisuje autor jedno z hlavních témat snímku.

Ve filmu hraje Duongův vlastní otec, bratr a kamarádi, dějištěm je reálná večerka rodiny Duongových. „Ten táta tam tvrdl třeba dvacet let a necekl,“ vysvětluje filmař stručně a jasně rozdíl mezi generacemi.

Sám žije v Česku od svých čtyř let a k rodičům si stejně jako řada dalších lidí jeho generace po letech zase hledá cestu. „Vychovávala mě česká chůva, rodiče prodávali na tržnici. Takže já neumím vietnamsky a oni neumí moc dobře česky.“

K natočení filmu pomohla crowdfundingová kampaň, snímek by se měl vysílat v České televizi. „Já bych si nejvíc přál, aby na ten film nechodila jenom ‚pražská kavárna‘ nebo jihlavští fanoušci, ale aby to viděly babičky, které ty vietnamce znají opravdu jenom přes pokladnu nebo přes ty levné hadry,“ dodává.

Dužan Duong byl jedním z hostů ArtCafé, které jsme vysílali živě přímo z Jihlavského DKO. U mikrofonu se dále vystřídali polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska, která v Jihlavě představovala české vydání své knihy Ku-klux-klan – Tady bydlí láska a australský experimentální filmař Richard Tuohy. Filmy ze soutěžní sekce Česká radost v závěru zhodnotil Pavel Sladký.

Záznam celého jihlavského dokumentaristického ArtCafé můžete streamovat zde.