Ode dna se odrazila pomocí šperkařského stolu. Za kolekci inspirovanou mořem a svobodou dostala Dick Wolf cenu Czech Grand Design

Veronika Ďuricová byla od mládí přesvědčená, že její cesta se jmenuje produktový design. Studovala ho na UMPRUM, jenže pak ji nepřijali do magisterského cyklu. Dobrá rada od ateliérových vedoucích Jana Němečka a Michala Froňka zněla: zkus to na šperk. A tak se taky stalo. U Evy Eisler v ateliéru K.O.V. se vrátila k rukodělnosti, vyráběla objekty ze dřeva, kterému se věnovala už na střední škole, a experimentovala; klasický šperk byl tehdy teprve otázka budoucnosti.

Zarostlý chlap v saténovém županu

Po absolutoriu ukončila dlouhodobý vztah a měla pocit, že je třeba začít od nuly – ideálně někde jinde a s někým jiným. S novým partnerem se tedy přestěhovala do chaty v malebném Štramberku, jenže záhy se ukázalo, že místo pěkného života na Veroniku čeká jen toxický vztah a nulové pracovní příležitosti.

Když se ocitla na dně, dala se svým tatínkem dohromady svůj první šperkařský stůl, začala pečlivě studovat šperkařské technologie a navázala na poslední dva roky na vysoké škole. Tehdy také spatřilo světlo profesionálního světa její umělecké jméno Dick Wolf. „Byla to moje přezdívka z minulosti. Chlupatý, zarostlý chlap v saténovém županu, který se neomezuje žádnými normami,“ usmívá se vzpomínce na předobraz svého uměleckého já. „První rok ani mí kamarádi nevěděli, že věci, které vznikají pod touto přezdívkou, jsou moje. A to mi vyhovovalo,“ konstatuje. 

S novou etapou přišel i nový ateliér. Před začátkem koronavirové pandemie si do vyhledávače zadala „kancelářský prostor vchod z ulice“ a klikla na obrázky. Svět jedniček a nul jí nabídl magický prostor domu nedaleko Pražského hradu, v němž v minulosti bydlel režisér Jan Švankmajer. Ateliér nyní obývá s autorkou parfémů a hudebnicí Kateřinou Šantrochovou, s níž také spolupracuje na voňavých špercích.

Těžiště tvorby Dick Wolf ale spočívá v autorských kolekcích, ovlivněných zálibou ve výrazném, na první pohled robustním a sebevědomí dodávajícím designu. Taková je i její kolekce Marina, za kterou letos v březnu dostala cenu Czech Grand Design. Její vznik inspirovala mimo jiné pláž v chorvatské Rijece, kde Dick Wolf sbírala nejrůznější naplaveniny, a považuje ji za jednu z nejsvobodnějších věcí, které kdy udělala. „Nechala jsem se unášet momentem a samotnou prací, hodně jsem se také posunula technologicky. Do té doby jsem nepracovala tak často s kamenem a potřebovala jsem vymyslet, jak to udělat, aby to vypadalo, že je kámen do šperku jen tak vložený,“ vysvětluje. Roli hrají v kolekci také nepravidelné perly, které umělkyni učarovaly v jednom pražském obchůdku. „Okamžitě jsem je nakoupila, i když jsem ještě nevěděla, co s nimi. Nakonec jsem je poprvé použila v mé starší kolekci Von.“

Prsten, který měla Dick Wolf ve vltavském studiu na ruce, svou mohutností připomínal ostře řezané štíty Tater, pod nimiž vyrůstala. K maminčiným katolickým kořenům zase může odkazovat křížek, s nímž autorka také často pracuje. Jak ale říká, tyto podvědomé vlivy ve své tvorbě rozpoznává většinou až zpětně.