O dobré ženitbě

Večer Tříkrálový je ostatně komedie, kde mají věci dobře dopadnout, což se taky stane. Ale protože samotný Shakespeare je zahalen tajemstvím, a protože o jeho manželských poměrech se moc neví, můžeme spekulovat o přesahu šaškovy věty do soukromých poměrů věhlasného autora. Kdyby tehdy existoval bulvár, nepochybně by se na něm pěkně vyřádil.

Logika Shakespearovy věty je železná. Dobře se oběsit skutečně vyloučí jakoukoli možnost špatně se oženit. Má to ale háček, stejně železná logika platí pro opak. Dobře se oběsit vyloučí i možnost dobře se oženit. Vystresovaný šašek Feste by asi namítl, že nic takového, jako dobrá ženitba, neexistuje. Večer Tříkrálový ovšem končí rovnou třemi idylickými svazky, o jejichž věčném štěstí není nejmenší pochybnost.

Je zajímavé, jak se v dějinách pohled na instituci zvanou manželství mění. Moderní doba jako by uvolnila pouto, kterým je životní vztah stvrzen. Přináší alternativy. Katastrofě už nemusí zabránit jenom oprátka. Plno lidí se totiž do žádné ženitby nehrne, a když už, tak mají po ruce nejrůznější pojistky a předmanželské smlouvy. S nějakou formou průšvihu se prostě počítá.

My Evropané si navíc musíme uvědomit, že na světě jsou i jinačí kultury. A ty mají svoje zvyky, svoje oprátky, svoje šašky a svoje pohledy na dobrou nebo špatnou ženitbu. Možná mají i svoje Shakespeary. Nedávno jsem například mluvil s Elou, která je z Nigérie. Líčila situaci, jak její otec svolal všechny svoje syny a důrazně je varoval slovy: Vemte si jenom jednu ženu. Synové namítali: Ale vždyť ty sám máš čtyři. A táta povídá: Jedna žena, jeden problém. Dvě ženy, dva problémy. Tři ženy, tři problémy. Čtyři ženy, čtyři problémy.

Ela to líčila s takovým tím africkým humorem, u kterého se může člověk uchechtat. Ptám se jí: Tak to je tvůj táta asi muslim, když má čtyři ženy. Ale ona říká, kdepak, je Afričan, naše zvyky se mění, polygamie upadá, bráchové mají po jedné manželce, už to není ta Afrika, jako kdysi, za mých mladých let. Neřekla to s nostalgií, řekla to s optimismem.

Africký šašek Feste by možná lakonicky poznamenal, že jednou se dobře oběsit vyloučí možnost čtyřikrát se špatně oženit. Od Arabů jsem ovšem slyšel vtip o tom, jaké by měly být čtyři manželky. Jedna má být bohatá, druhá krásná, třetí přátelská a čtvrtá zbožná. A teď si vemte, jak vysoké nároky klade na evropské ženy zdejší tradice. Čtyři v jednom. A to máme ještě pověstné rčení pěti P.

Tak se, řekl bych, ukazuje, že dobrá ženitba není jednoduchá věc. Ani za Shakespeara, ani čtyři sta let po něm.