O delfínech

Dostal jsem se každopádně na cestu za delfíny. Nastoupil jsem na loď kapitána Freda, který je s nimi přímo kamarád, čehož neklamným znamením byla výzdoba jeho plavidla. Všude obrázky delfínů. Reklama slibovala, že kapitánu Fredovi nic nezabrání v tom, aby vás vzal na nejlepší tůru za delfíny ve vašem životě. Kdo zůstane na břehu, bude trpce litovat.

Loď se jmenovala Marina, byla celá barevná, s těmi delfíny, v přístavišti ji nebylo lze minout. Reklama pokračovala s tím, že kapitán Fred jezdí už pětadvacet let a vykládá při tom nejlepší historky v celém kraji.

Za chvíli kapitán startuje motory a vyplouvá se. Plavba vede podél přístavu se stovkami osobních lodí, poté kolem velkých vojenských křižníků, hlídajících výsostné vody, protože za obzorem je Kuba a její pořád ještě komunistický režim. A potom hurá na otevřené moře, které nádherně voní, a ta vůně je jako nějaká droga, jež dovolí zapomenout na všechny trable daleko na břehu.

Kapitán Fred stojí za kormidlem, před sebou má mikrofon a vykládá příběhy. Kolem něj jsou všelijaké humorné nápisy, a taky láhev velikosti zavařovačky, do které můžete hodit mince nebo bankovky. Je na ní napsáno „TIP“, tedy cosi jako „dyško“, a oznam, že dávání dyška, nebo-li TIPPING, není město v Číně.

Plujeme dál na moře, výškové budovy města se ztrácejí na obzoru a kapitán Fred vykládá námořnické příběhy. Najednou vykřikne: támhle jsou. A skutečně, narazili jsme na hejno delfínů, kteří se trochu předvádějí, skočí nad hladinu a zase zmizí, rodinky a milenci a samotáři, mají tady svůj svět, brázdí vodu před přídí a dělají všelijaké vylomeniny.

Když si lidi pořádně zakřičí a zafotí, kapitán Fred volá do mikrofonu: Dámy a pánové, teď se projedeme kolem domů skutečných boháčů. Otáčí kormidlem a jeho Marina míří do zálivu, kde si ti pracháči lebedí. Domů je tam spousta a kapitán Fred zná příběh snad každého z nich.

Podívejte nalevo, tenhle člověk zakoupil všechny domy v okolí, spojil je dohromady a má celý poloostrov. A teď napravo, támhle žije majitel sítě obchodů, má tam fungl novou manželku, ale nevím, co spolu po večerech rozebírají, protože je ve věku jeho vnučky. Většina lidí tady má dobrý vynález: dům pro sebe a dům pro hosty, když přijedou na návštěvu. A před každým pozemkem samozřejmě zaparkovaná loď.

Delfíni plavou kolem bárky kapitána Freda, taky možná zírají na ten přepych. A já si říkám: netuším, jaké to je, být superbohatý, a netuším, jaké to je, být delfín. Možná ale nakonec tvrzení o té akrobacii a bolesti nebude tak úplně pomluva.