Povídky Andreje Blatnika, Evalda Flisara, Lojze Kovačiče a dalších slovinských autorů

Andrej Blatnik: Billie Holidayová

Stereotyp ve vztahu vyústí v nevěru a následně dilema, zda začít nový život. Banální situace, leč vyprávěná nevšední formou. A do toho zní deska s hudbou Billie Holiday.

Slovinský spisovatel Andrej Blatnik (1963) patří ke generaci debutující v osmdesátých letech, kterou ovlivnil postmodernismus. Jeho spisovatelským vzorem je Javier Marías. Napsal tři romány a mnoho povídek, literárněvědných esejí a rozhlasových her. Působí také jako překladatel z angličtiny (Stephen King, Paul Bowes, Sylvia Plathová). Jeho díla byla přeložena do třiceti jazyků včetně češtiny: nakladatelství Periplum v Olomouci vydalo jeho povídkové sbírky Proměny kůží (2002) a Zákon touhy (2004).

Evald Flisar: Ukiho šťastný den, Telopea

Dva příběhy zasazené do vzdálených krajin Nepálu a Austrálie odkrývají křehkost lidských vztahů, osamělost i skryté pravdy. Setkání turistů s hluchoněmým sirotkem v ulicích Pátanu a noční zastávka autobusu v australské buši se stávají momenty, v nichž se střetává naděje s realitou a legenda s všedností. Pomíjivá setkání na cestách tak odhalují hlubší lidské tragédie i tichou ironii – a připomínají, jak málo stačí, aby se ideály rozpadly.

Autor povídky, slovinský spisovatel a dramatik Evald Flisar (1945), patří k výrazným představitelům slovinské literatury. Věnuje se próze, dramatické i rozhlasové tvorbě a ve svých textech často vychází ze zkušeností získaných během cest po mnoha zemích světa.

Andrej Arko: Numerus clausus

Příběh kněze, který se s pomocí farníků pouští do obnovy zchátralého kostelíka svaté Agáty, se nenápadně mění v morální zkoušku. Nečekaný dar od vlivného bankéře přichází s podmínkou – přímluvou za jeho dceru při přijetí na církevní gymnázium. Lze víru směnit za protislužbu? A kdo vlastně řídí lidské osudy? O jedenáct let později přináší náhodné setkání odpověď, která ukazuje, že boží prozřetelnost se neřídí lidskými kalkulacemi.

Autor povídky, slovinský spisovatel a dramatik Andrej Arko (*1947), spojil celý svůj život s literaturou a rozhlasem – jako autor próz, rozhlasových her i dlouholetý redaktor Radia Slovenija. Ve své tvorbě zachycuje nenápadné okamžiky každodenního života, jež dává svým čtenářům nahlédnout z možná překvapivé a nečekané perspektivy.

Mate Dolenc: Osud

O čem se tak baví divadelní kulisáci, když se po práci odeberou do zakouřeného podzemního baru ke skleničce koňaku či piva? O divadle? Ani ne. Kulisáci a technici nejsou moc vzdělaní a kolikrát je jim umění, na kterém se sami podílejí, vzdálené. Nevyhýbají se ale otázkám obecnějším, týkajících se bytí na tomto světě. Je všechno naše konání náhodné, nebo každý krok řídí osud? Na to možná dostane odpověď jeden z kulisáků po večírku v divadelním klubu.

Mate Dolenc (1945) studoval na Filozofické fakultě Univerzity v Lublani komparatistiku, studia však nedokončil a stal se spisovatelem. Napsal množství románů a sbírek krátkých próz, ve kterých se věnuje především zachycení bohémského života a dobrodružství u Jaderského moře. V posledních letech se věnuje spíše tvorbě pro děti a mládež. Povídka Osud pochází ze sbírky Vloga mojih škornjev v angolski revoluciji (Role mých bot v angolské revoluci).

Kajetan Kovič: Balada o sovím lese

Muž žije na ostrově ve svém domě na vysokém převisu a straní se lidí. Jediní, s kým si rozumí, jsou ostrovní mudrc a pes, kterého si samotář přivezl z pevniny. Co se stane, když člověk ztratí to, co je pro něj důležité? Zlost je špatná rádkyně, v nehodě hned vidí zločin. Ale krev vře až do smrti?

Autor povídky, Kajetan Kovič (1931–2014), byl slovinský básník, prozaik a překladatel. Vydal téměř čtyři desítky básnických sbírek, próz i knížek pro děti. K nejznámějším patří Pot v Trento (1994) nebo sbírka sonetů Kajdoskop (2001). V roce 1978 získal slovinské vyznamenání v oblasti umění, takzvanou Prešerenovu cenu.

Lojze Kovačič: Příběh o veselé Johce, Příběh o kramáři Jarmazovi

Temperamentní Johcu milují svatí i rohatí, její srdce ale patří sedláku Bilbanovi. Druhý příběh vypráví o Jarmazovi, který tiskl a prodával svaté obrázky a rozdával lásku, což se mu nakonec stalo osudným.

Svět, který už dávno pominul a podivní a současně podivuhodní lidé, kteří odešli spolu s ním. Povídky slovinského prozaika Lojze Kovačiče (1928–2004) ze sbírky Příběhy z malovaných úlů připomínají lidové malby z předminulého století – naivní, ale opravdové, humorné, syrové a poetické zároveň. Autor je situoval do malebné oblasti kopcovitého Doleňska.

Lojze Kovačič: Příběh o podivínu Jurijovi a jeho mouše

Jurij Stržinarov by rád napsal velkolepý příběh o začátku a konci světa. Nové Písmo svaté. Práce se mu sice nedaří, ale získá při ní neobyčejnou přítelkyni...

Příběhy z malovaných úlů, které v roce 2007 vydalo v překladu Aleše Kozára nakladatelství Dauphin, byly vůbec prvním překladem díla Lojze Kovačiče do češtiny. V roce 2010 pak vyšel překlad jeho autobiografického románu Křišťálová doba.