Nový Dvůr

Jenže nebylo to ve středověku, ale v zimě léta Páně 1999 a onen barokní dvůr v 50. letech zplundrovalo socialistické jezedáctví. Tedy: děje se to za našich dnů, téměř na zelené louce, v krajině ležící ladem, kde se pod nálety bolševníku rozprostírají zarostlé středověké cesty vedoucí na evropský Západ a pletivo historie je tak úzce provázáno s německým živlem.

Do těchto křovin a trosek na okraji všeho dění, mimo centra obchodu i kultury, přicházejí mniši (převážně česko-moravského původu) z francouzského opatství Sept-Fons. A z Burgundska s sebou přinášejí hlubokou duchovní tradici řehole a vyhraněnou zkušenost s naplňováním řádu. A aby těch evropských vrstev a příchutí nebylo málo, autorem projektu trapistického kláštera v západočeském "zapadákově" je anglický architekt John Pawson, tvůrce věhlasný.

Hořčičce z trapistického kláštera Nový Dvůr|foto: Klášter Nový Dvůr

Skupina mnichů prý prošla desítkami lokalit, než konečně jejich noha stanula u Nového Dvora, a toto místo je hned silně oslovilo. Tak "osudově", že si právě zde vybrali svůj domov, který nikdy neopustí, k čemuž je zavazuje slib. Představuji si tu lednovou chvíli: alej holých kosternatých stromů je zvolna vedla pod hřbet mírného návrší, které klesá k východu do údolí Úterského potoka; nalézají ruinu, čtverec dvora. Na první dotek asi musela "promluvit" zřejmá provázanost a srostlost torza stavby s krajinou. Pak jistá odlehlost, "tišina zálivu". A snad i onen stav - vše vratké, neutěšené, rozmlácené - jak žebrák volající po pozvednutí, zabydlení a útěšném zahřátí. Také si představuji, jak ti první, kteří "prozkoumávali" zdejší okolí, vstupují do rozvaleného dvora (od podzimu do podzimu zarostlého kopřivami) - budoucího rajského dvora kláštera, otevírají vrata (byla-li vůbec nějaká) a dovnitř se nahrne celá blízká krajina. Jako by chtěl oním nepatrným pohybem až ze středověku mysticky "promluvit" Bernard z Clairvaux, který napsal: "Les ti dá více než knihy. Učitelé věd tě nikdy nenaučí tomu, čemu tě naučí stromy a skály." Je to tedy vlastně znovu cesta od pralesa a zarostlosti k Logu, knize a stolu.

Paradoxně toto evropské gesto v sobě nese ještě jeden trpělivý pohyb: rozdýcháte jedno skomírající místo a postupně se "chytne" zdánlivě vyprahlé okolí. V blízkých vsích se o bezprizorní romskou mládež začne kdosi starat, styl zemědělské malovýroby mnichů inspiruje v okolí mladé rodiny, které zemědělsky podnikají. Neviditelná vlákna se pomalu prosoukávají houštinami. Dnes je stavba kláštera dokončena. Řeholníci pracují a meditují na svém místě. Okraj se tu stal centrem.