Norbert Schmidt: Čechové!

Ptám se kustodky muzea, co znamená datace „raný středověk“. Váhavě odpovídá: „Vyberte si něco mezi šestým a jedenáctým stoletím.“ Ale rychle dodává: „Každopádně je to nejstarší česká středověká socha!“

Čtěte také

Norbert Schmidt: Benn

Vycházím ven na ospalé náměstí. Ač je poledne, není tu ani noha. Váhám, kudy dál. Najednou mě do očí udeří velký nápis na výloze prodejny potravin: „Čechové, kupujte u Čechů!“ Tak jsem tomu neutekl, usmívám se v duchu. Původně jsem totiž plánoval výšlap na Říp, ale tam se na dnešek chystali i naši novodobí „obrozenci“. Prý je ohrožuje globalizace, a tak teď chodí s vlajkami po hřbitovech navštěvovat mrtvé buditele a také čas od času šplhají na posvátnou horu praotce Čecha.

Chtěl jsem všem těmhle novým pověstem českým zamávat z dostatečné vzdálenosti od Lechova kamene. A vyslat možná i malý kouřový signál, když už se to městečko, kam jsem alternativně vyrazil, jmenuje Kouřim. Teď ale civím na protější výlohu jako tele na vrata: „Čechové, kupujte u Čechů!“

*

Čtěte také

Norbert Schmidt: Vila u jezera

Evropou už nějakou dobu opět bloudí šedavá strašidla nacionalismu. Je jedno, zda je pozorujete v Amsterodamu, Budapešti, Drážďanech nebo Kouřimi. Jsou si totiž podobná jako vejce vejci. Opět tu i onde hřímají o národních zájmech, dokonce o vlastizrádcích.

*

O týden později se potuluji severním předpolím Pražského hradu. Vše tu září podzimními královskými barvami. Zlatá, zářivě rudá, okrová, tmavě zelená na pozadí černých kmenů. Zahradu nechal zřídit císař Ferdinand, první Habsburk na našem trůně. Jeho bratr císař Karel V. tehdejší jazykové poměry v rodině glosoval takto: „Španělsky mluvím k Bohu, italsky k ženám, francouzsky k mužům a německy ke svému koni.“

Čtěte také

Norbert Schmidt: Kosegarten

Zastavuji se na terase Královského letohrádku a pomalu si začínám vybavovat další jména spojená s tímto místem. Belveder navrhl italský mistr Paolo della Stella. Patro renesanční stavby dokončil Němec Bonifác Wohlmut.

V letohrádku se roku 1600 potkal dánský astronom Tycho Brahe s bádenským matematikem Johannesem Keplerem, který právě dorazil ze Štýrského Hradce. Ujistili nás mimo jiné o tom, že se vesmír kolem naší Země skutečně netočí. Národní obrození tady zanechalo cyklus výjevů z českých dějin. Malovali ho studenti pražské akademie pod vedením Christiana Rubena z Trevíru. Novou schodišťovou halu, jež měla vést do české síně slávy, navrhl Vídeňák Pietro Nobile.

Čtěte také

Norbert Schmidt: Zneklidňující krása Andrese Serrana

Když se tak dívám z Belvederu na katedrálu, napadá mě, že bych mohl pokračovat v dost podobném výčtu i tam. Mistr stavitel Matyáš pocházel z francouzského Arrasu a Petr Parléř z Švábského Gmündu. Špičku jižní věže, nejvyšší partii stavby – stejně jako u letohrádku – dokončil Wohlmut. A pak ještě trochu vylepšoval rakušák Nikolaus Franz Leonhard von Pacassi. Český architekt Josef Mocker, který první zemský kostel v 19. století dostavoval, byl ostatně také německého původu. A abych nezapomněl, sv. Vít, hlavní patron katedrály, se narodil na Sicílii.

A když už jsem u těch panovníků: Pražský hrad z feudálního sídla na symbol české demokracie přebudoval po vzoru řeckých Athén a amerického Washingtonu prezident T. G. Masaryk, jehož maminka prý mluvila lépe německy než česky. Po otci byl TGM Slovák. Za hradního architekta si prezident Osvoboditel vybral Slovince Jože Plečnika.

Čtěte také

Norbert Schmidt: Belveder

Pozoruji potemnělou siluetu hradního ostrohu, ten prastarý střed České země. Ve městě pode mnou se začínají rozsvěcet okna. Mosty, které spojují oba vltavské břehy, se mění v zářivá neuronová vlákna.

Vzpomínám na kouřimskou modlu a nápis na výloze.

Nic naplat, milí Čechové, jen se tu rozhlédněte.