Anna Beata Háblová: Myšlenky na Litomyšl

Tou je až dodnes Zdeňka Vydrová, která částečně opustila možnost věnovat se vlastní tvorbě a obětovala se honbě za vytvářením městské kvality. Co to všechno znamená, ty městské posty? Jsou to v podstatě mosty mezi stavebníkem a samosprávou. Jde u nich hlavně o koncepční názor, komunikaci, vyjednávání a trpělivost.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Praha potopená

Času je vždycky dost, pokud jde o krásu a ne mnohost. A v Litomyšli se v průběhu let staly opravdu podivuhodné věci. Nadnárodní vlastníci supermarketů byli ochotni překročit metu průměrných krabic a do svého okolí dát něco víc. V jednom případě nejen plášť ze dřeva, ale také třeba autobusové nádraží. Staré a nové se v Litomyšli skvěle spojuje a jedno z druhého těží. Ať prší nebo se do toho obuje slunce, můžete procházet podloubími na půl kilometru dlouhém náměstí, poslouchat zvěsti u swapu kytek, nahlížet do obchodů nebo dopít zbytek kávy a pokračovat dál.

Odtud se totiž můžete vydat hned několika směry. Nahoru k zámeckému návrší, kde se vrší jeden monumentální prostor za druhým. Po cestě potkáte pár nových soch a nekonečné množství renesančních sgrafit, pokaždé s jinými výjevy. Objevování jejich významů vás může bavit, nebo zabavit vaše děti. K tomu účelu najdete i interaktivní expozici o historii zámku se vstupem zdarma – na první pohled se může zdát, že volný vstup je maličkost, ono to ale dost ukazuje, jaká je celková karma města.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Díra světa

Piaristický kostel a klášterní zahrady také stojí za obhlídku. Šťavnatě zelený lán trávy obdivujte radši z chodníku, stejně jako výhledy na střechy. Umělecká koule z nerezové oceli vám ukáže prostor zahrady celý znovu a jinak. Krajina je tady všude přítomná, to je jedna z největších výhod menších měst, stejně jako zvěst o patnáctiminutovém pěším dosahu. To znamená, že ze svého bydlení můžete do školy, práce nebo obchodu snadno dojít – a to je dobré znamení. O tento trend se stará i místní transparent – Litomyšl chodí pěšky.

Vydejme se proto na druhou stranu hlavního náměstí směrem k řece Loučná. Její nábřeží s velkolepým hřištěm je upravené tak, že i moje introvertní dítě se k němu přilepilo, já si sedla do kavárny vedle, a ono za mnou vůbec nechodilo.

Čtěte také

Anna Beata Háblová: Jdi k jezeru, chceš-li poznat jezero

Další drobnou krásou je brod přes řeku. Skáčete po kamenech, a když se uprostřed zastavíte, najednou nevíte, kde jste. Svěšená ramena větví všeho, co tu roste, vytváří prostě dokonalou iluzi horského potoka. I tady můžete v klidu nechat svého potomka. A podobných drobných radostí jsou v okolí desítky. Třeba Smetanova lávka, která je vyhlídkou i nadchodem, a zároveň architektonickým návodem, jak řešit podobné terénní zvraty s elegancí.

Nemohu vyjmenovat všechny další fascinující počiny, jeden ale ještě zmínit musím. Park Zdeňka Kopala, který svými terénními vlnami a vysázenými ovocnými stromy chrání město před přívalovými dešti. Nastavuje řinoucí se vodě překážky, aby zpomalila a měla čas se vsáknout. Kromě toho i tady najdete vytříbená umělecká díla. Litomyšl je totiž město myšlenek, ve kterých je síla.