Janáčkova filharmonie a klavírista Lukáš Vondráček zahráli Klusáka, Beethovena i Pendereckého

10 fotografií

Skladba 38letého Martina Klusáka Lignis z roku 2025 byla na programu společně s Třetím klavírním koncertem Beethovena (premiéra v roce 1803) a Symfonií č. 4 „Adagio“ z roku 1989, kterou Krzysztof Penderecki napsal na objednávku francouzské vlády coby připomínku dvoustého výročí Velké francouzské revoluce. Hostem filharmonie byl klavírista Lukáš Vondráček – a byl to právě tento orchestr, se kterým vystoupil jako zázračné dítě poprvé.

Skladba Lignis Martina Klusáka, jejíž název autor volně překládá jako „Příběh stromů“.

Průběh kompozice může metaforicky připomínat pohled na rozložitý dub od koruny až ke kořenům – v první části slyšíme šustění nejjemnějších větviček a listí, zpěv ptáků, postupně se zrak přesouvá na silnější větve, pak k hlavnímu kmeni a nakonec k zemi, ke kořenům, až pod povrch.

Tak popisuje skladbu Martin Klusák, kterého dlouhodobě oslovuje vyjádření krajin, přírodních živlů a spjatých příběhů a také podle jeho slov ho „fascinuje pohyb na tenkých hranicích abstrakce a realismu či vyprávění a nenarativity“. Kompozici Lignis napsal v minulém roce na míru JFO, Evropskému centru Krzysztofa Pendereckého a Pendereckého arboretu. Světovou premiéru měla kompozice Lignis na konci srpna 2025 na 13. ročníku festivalu Emanacje. V české premiéře tedy 19. března 2026 i prostřednictvím rozhlasového vysílání.

Neviděl jsem téměř nic než prázdné stránky; nanejvýš bylo na té či oné stránce načmáráno několik pro mě zcela nesrozumitelných egyptských hieroglyfů, které mu měly sloužit jako nápověda; hrál totiž téměř celý sólový part zpaměti, protože, jak se často stávalo, neměl čas vše zaznamenat na papír.

Tolik známá slova „obraceče“ not Ignaze von Seyfrieda, který v souvislosti s premiérovým uvedením díla obracel stránky svému příteli, v tu chvíli klavíristovi a skladateli v jednom: Ludwigu van Beethovenovi. Virtuózní Lukáš Vondráček se ke staletí prověřenému koncertu postavil jako interpret nezávisle a dočkali jsme se také řady interpretačních překvapení.

Kryszytof Penderecki (1933–2020) patřil po svém odchodu od avantgardní hudby, tedy někdy od poloviny sedmdesátých let, k nejžádanějším a nejslavnějším skladatelům své doby. Poté, co se obrátil k baroku a neoklasicismu, komponoval často v tom nejlepším smyslu slova angažované skladby, které se častokrát staly symbolem morálního a politického poselství. Patří k nim i Symfonie č. 4 s podtitulem Adagio.

Někteří posluchači dílo pro jeho lyričnost, tonální ukotvení, srozumitelnost, která vychází v tomto případě z hudebních tradic předválečné východní Evropy, oslavovali. Jiní „Adagio“ kritizovali pro jeho nenápaditost a častá hudební klišé.

„Adagio“ vznikalo i pro Polsko v převratném období revolučních let, objednáno bylo ale Francouzským rozhlasem u příležitosti 200. výročí Velké francouzské revoluce a v Paříži dílo premiéroval Lorin Maazel a Orchestre National de France. Večerem v ostravském Vesmíru nás provedl americký dirigent rumunského původu, letos 85letý Lawrence Foster.

Janáčkova filharmonie Ostrava už nějaký ten rok hraje v provizoriu – v bývalém kině Vesmír. To managementu orchestru nebrání v tom zvát do náhradních prostor světoznámé sólisty i dirigenty. Od Vesmíru asi kilometr vzdušnou čarou se staví nový koncertní sál, jehož název a vizuální identita celého nového kulturního komplexu bude oznámena 31. března 2026. Stavba za zhruba 4 miliardy korun má být dokončena v roce 2029.