Oratorní diptych Jutrznia Krzysztofa Pendereckého v Sedmém nebi Vladimíra Franze

Skladatelé se mohli konečně volně nadechnout a mířit k metám, o nichž doposud jen snili. Mnohým se to podařilo a jejich dílo se stalo součástí světové kultury – Witold Lutosławski, Tadeusz Bart, Henryk Görecki a nejmladší z nich, Krzysztof Penderecki.

Oratorní diptych Jutrznia (Jitřní) je portrétem, oslavou západokřesťanského ritu a zároveň i velkým humanistickým dílem. Jde o rozsáhlé duchovní skladby napsané v letech 1970–1971, tvořené dvěma částmi – Jutrznia I: Zmartwychwstanie Pańskie (Zmrtvýchvstání Páně) a Jutrznia II: Zesłanie Ducha Świętego (Seslání Ducha svatého). Penderecki se inspiroval pravoslavnou velikonoční jitřní liturgií ve staroslověnštině a dílo vzniklo z jeho osobní duchovní potřeby navázat na náboženské motivy po úspěchu Pašijí podle sv. Lukáše.

Zatímco první část vznikla samostatně bez zvláštní objednávky, druhá část – Jutrznia II – byla napsána k oslavě 700. výročí založení dómu v Münsteru, kde měla také v roce 1971 premiéru. Skladba je určena pro čtyři sólisty (soprán, alt, tenor, bas), velký smíšený sbor a rozsáhlý orchestr se smyčci, dřevy, žesti, varhanami a bohatou bicí sekcí. Penderecki zde spojuje moderní techniky (clustery, glissanda, šumy) s melodickými prvky pravoslavného chorálu.