Precizní osobnost s hlubokým vztahem k hudbě. Dirigent Jiří Bělohlávek by dnes oslavil osmdesáté narozeniny

Jiří Bělohlávek patřil k osobnostem, které si svou autoritu nebudovaly okázalostí, ale precizností a hlubokým vztahem k hudbě. „Osobně jsem vnímal Jiřího Bělohlávka vždy jako velmi poctivého dirigenta v tom smyslu, že nepromíjí ani neopomíjí z vlastní pohodlnosti nebo populismu řešení bolavých problémů orchestrů,“ vzpomíná na Bělohlávka jeho žák, dnes mezinárodně etablovaný dirigent Jakub Hrůša.

„Jeho cítění české hudby vyvěralo z nejpřirozenějších tradic českých dirigentů,“ dodává Hrůša, pro kterého byl Bělohlávek nejen velkou dirigentskou autoritou, ale i osobním vzorem a mentorem.

Jiří Bělohlávek|foto:Český rozhlas (5000442)

Od FOK, Pražské komorní filharmonie přes působení u Symfonického orchestru BBC až po šéfování v České filharmonii – všude Bělohlávek zanechal stopu mimořádné profesionality a hluboké zodpovědnosti vůči hudbě. „Naživo jsem ho slyšel poprvé s Pražskou komorní filharmonií, to bylo v Karlových varech v roce 1995 a novinářsky poprvé v roce 2006, na to rád vzpomínám. Dělal na Hradě koncertně Mozartova Tita a já měl připravenou otázku na mozartovskou interpretaci. Schválně jsem se tehdy ptal, jestli by dnes mohl Mozart říct, že mu Pražané rozumějí a on odpověděl charakteristicky: ,to si nemyslím, nevěnujeme se mu náležitě, vyžaduje to velkou péči a znalost a tak dále',“ popisuje hudební publicista Jindřich Bálek.

Jaký byl Bělohlávek při práci? A mimo pódium? Na to pro Vltavu odpověděla mezzosopranistka Dagmar Pecková. „Jirka nebyl člověk, co by lidi despoticky nutil, byl velmi otevřený a vstřícný,“ vzpomíná na spolupráci s Bělohlávkem Pecková.

Život Jiřího Bělohlávka se předčasně uzavřel 31. května 2017. Na začátku téhož roku se s ním ještě setkal redaktor Daniel Jäger. Netušil tehdy, že půjde o jejich poslední rozhovor. Bělohlávek v něm mluvil o opeře, svých začátcích i o tom, co je pro dirigenta skutečným Olympem. Poslechněte si celý rozhovor.