Račte se ubytovat! Pozvánka do literárního bydliště, pomníku i panoptika

Mnohé z hotelů oplývají legendami i bizarními historkami a nemálo jich ve své „paměti místa“ uchovávají tajemství. Pětidílný cyklus z vlastních rešerší připravila Eliška Závodná.

1. díl: Hotel Graben ve Vídni a básník Peter Altenberg

Čtěte také

Fenomén evropské kavárny, šestkrát a vždycky jinak

Duší bohém, spisovatel dotvářející dobový kolorit Vídně, to byl Peter Altenberg. Když se ho ptali na adresu, odpovídal: „Kavárna Central, Vídeň I.“ Neměl dokonce ani vlastní bydlení, jak uslyšíme, zdržoval se v malém, levném hotelovém pokoji a mezi přáteli se o něm říkalo: „Když Altenberg není v kavárně, je na cestě tam.“

2. díl: Adlon v Berlíně a milovaná, nenáviděná i obdivovaná Hedda

Berlínský Hotel Adlon měl ohromit Berlín, Evropu i svět. Výhodné místo v centru města i odhodlání stavitele a majitele hotelu Lorenze Adlona k tomu v roce 1907, kdy se v něm ubytovali první hosté, spolu s podporou pruského císaře Viléma II., dávaly nejlepší podmínky. Jenže začínalo neklidné a válečné 20. století.

Po návštěvnících jako Charlie Chaplin, Josephine Baker nebo Marlene Dietrich osudy místa poznamenali opilí sovětští vojáci i rozdělení světa po roce 1945. Nechte se pozvat do míst, kterými „kráčely dějiny“ a v jejichž kulisách se odehrávala napínavá knižní dramata i filmové příběhy.

3. díl: Hotel jako společenské zrcadlo, kulisa i jeviště

Polovina lidstva teď žije v hotelu. Je to příjemné. Jednak je to něco jiného a pak – není to jako doma. Mnozí lidé se zlobí, když to není jako doma, ale jiní si to právě proto užívají. Vždyť, pro co jiného bychom byli na světě, než abychom i něco zažili?

I pro autora těchto slov, francouzského novináře a spisovatele pocházejícího z Alsaska, Victora Auburtina, byl hotel kulisou i jevištěm, inspirací i společenským zrcadlem.